DĚTSTVÍ

Má nejhezčí vzpomínka z dětství…

Prázdniny v přísném, ale láskyplném prostředí u dědečka a babičky v Nivnici s dobrodružnými výpravami do přírody, noclehy ve stanu, spoustou her, chytáním ryb, stavbou hrází v potoce, večery v temné komoře při výrobě fotek, věčného opravování staré motorky pionýra, který v průměru na jeden kilometr startování a roztláčení někdy až 100 metrů jel…

Jaký jsem byl žák?

Na prvním stupni vzorný a bezproblémový, později přibyl sem tam nějaký vroubek. Hlavně němčinářka na gymnáziu ze mě byla nešťastná, protože jsem domácí přípravě a biflování slovíček moc nedal a žil z toho, co jsem se naučil v hodinách.

Nejoblíbenější a nejnenáviděnější předmět?

Nejoblíbenější předmět byl dějepis, hlavně díky poutavému výkladu plnému nejrůznějších historek a zajímavostí, kterými úžasně sečtělý pan profesor Moulík obohacoval a zatraktivňoval vyučování. Také jsem měl rád češtinu a literaturu. Chemie a matematika byly na konci hitparády předmětů.

Moje první láska?

Ve školce spolužačka Pavlínka, samozřejmě až po paní učitelce.

Čím jsem chtěl být?

Tak jako asi většina kluků ve školce a prvních ročnících školy pilotem, kosmonautem nebo hasičem.

RODINA

Jak jsem potkal svého životního partnera?

Moje sestra mě upozornila na jednu dívku, která by mohla být objektem mého zájmu. Vyrazil jsem proto do nedaleké vesnice na ples v naději, že ji potkám. Sestra odhadla můj vkus přesně ta dívka tam byla, a hned mi padla do oka. A zřejmě také já jí v květnu jsme oslavili šestnácté výročí svatby.

Děti, to jsou starosti i radosti…

Kluci jsou moc šikovní a dělají nám radost. Určitě bych se ale nezlobil, kdyby jejich láska ke škole a učení byla větší. Starosti nám dělá nejmladší syn, který je nevyléčitelně nemocný. Moc to bolí, když vidím, jak se trápí a jak mu nemoc postupně deformuje a oslabuje tělo. A přitom mu kromě lásky a péče nemohu jinak pomoci.

Kdo je u nás pánem domu?

Když si občas myslím, že jsem to já, většinou zazvoní budík a já se z toho krásného snu probudím.

Co mě dokáže totálně vytočit?

Lež, faleš, pomluvy, zrada, šlendriánství. A totálně mě dokáže vytočit každý, kdo se ohání slovy slušnost, skromnost a pokora, a přitom z vlastní zkušenosti vím, čeho je schopen.

Domácí práce nenávidím, či miluji?

Nemám rád veškeré mokré procesy při stavbě domu ani v domácnosti. Takže nádobí, mytí podlahy, oken, malování. Všechno ostatní by šlo.

KONÍČKY A TAK

Když si chci oddechnout, dělám…

Mám rád přírodu a také práce na vylepšování naší malinkaté chaty v havřických vinohradech. Na to ale poslední tři roky nemám vůbec čas. Jsem rád, když na odreagování zbudou dvě tři hodiny týdně na in-line brusle, běh, lyže, běžky, kolo nebo cvičení ve fitku. O paraglidingu si už několik let nechávám jen zdát.

Mé nejoblíbenější jídlo?

Rýžový nákyp, kterému někdy konkurují dukátové buchtičky nebo žemlovka.

Pivo lahvové, nebo točené?

Točené je točené. Ale velký pivař nejsem, jedno až dvě za večer jsou maximum. Dávám přednost dobrému vínu při posezení s přáteli.

Kulturní událost, která mě v poslední době zaujala?

Krásné vystoupení u příležitosti oslavy 40. narozenin folklorního souboru Rozmarýn . A úplně čerstvě velmi vydařené Bílokarpatské slavnosti s tisícovkami návštěvníků, desítkami folklorních souborů a stovkami krojovaných účinkujících z téměř celého regionu Uherskobrodska, za což patří velké poděkování organizátorům, účinkujícím i starostům okolních obcí.

Můj vztah ke sportu…

Když víc než týden nesportuji, jsem nervózní. Dle ročního období vítězí in-line brusle, sjezdové lyžování nebo běžky. Když je špatné počasí nebo brzy tma, zaběhám si aspoň ve fitku na pásu.

PRÁCE

Proč dělám to, co dělám?

Není mi lhostejné dění v našem městě a jako nespokojený občan jsem chtěl některé věci změnit. Jako řadový a ještě k tomu opoziční zastupitel jsem ale po volbách v roce 2006 mnoho možností neměl. Souhlasil jsem proto s nápadem stranických kolegů a postavil se do čela kandidátky v roce 2010. Protože jsme ze stran současné koalice získali nejvíc hlasů, dělám od té doby práci, kterou dělám. Jestli ji dělám dobře, nebo špatně, mně i nám v příštích volbách voliči jistě spočítají. Jedno ale vím jistě bez podpory a obrovského pochopení rodiny bych současnou práci dělat nemohl.

Je mi práce koníčkem, nebo „jen" obživou?

Kdyby mi tato práce nebyla koníčkem, těžko bych ji mohl dělat. Mám rád lidi a je moc příjemný pocit, když někomu mohu pomoci, podaří se realizovat dobrá věc nebo vyřešit dlouholetý problém.

Kdy jsem v práci nejšťastnější?

Když jdou věci pěkně a hlavně rychle od ruky. Nemám totiž rád zbytečnou byrokracii a někdy téměř nekonečné lhůty na vyřízení čehokoliv. Bohužel to mnohdy ve veřejné správě kvůli legislativní džungli a stovkám předpisů jinak nejde… A na dlouhou dobu mě nabije, pokud si někdo z občanů vzpomene a přijde poděkovat nebo za něco pochválit.

Kdy mám chuť s tím seknout?

Když jdu na nedělní procházku po městě a vidím, kolik problémů je potřeba vyřešit, co všechno je třeba opravit, a uvědomím si, kolik na to máme v rozpočtu peněz…

Čím bych chtěl být, kdybych se zasnil…

Mám společný sen s několika kamarády, jejichž počet se stále rozrůstá salaš někde v horách, stádo oveček, malé políčko, bez internetu a mobilního telefonu… Tvrdý život, namáhavá práce ale čistá hlava.

OSTATNÍ

Historka, která mě v poslední době nejvíce pobavila…

Před pár dny v neděli. Čekali jsme, až konečně přijde náš pubertální syn, abychom mohli odjet od manželčiných rodičů. Když s půlhodinovým zpožděním konečně přišel, dostal od manželky vyhubováno. Začal se rozčilovat, že se nic neděje, když taťka stejně ještě nedorazil. Na upozornění, že sedím před ním, se vztekal, jak je možné, že jsem tam, když u domu nemám ani auto. Bylo mu vysvětleno, že tam to auto stojí a musel se kolem něj protáhnout, aby se dostal ke vchodovým dveřím. Oponoval, že to dosvědčí i soused, který jej přivezl, že tam to auto není. K tomu už opravdu nebylo co dodat v příštích minutách jsme do toho „neexistujícího" auta nasedli a odjeli klidně domů…

Patrik Kunčar

Věk: 40 let
Stav: ženatý, 3 děti
Povolání: starosta
Bydliště: Uherský Brod