Na dlouhé dny příprav a minimum spánku těsně před akcí samotnou však starosta Uherského Hradiště Květoslav Tichavský rád zapomene pokaždé, když uvidí spokojené návštěvníky slavností.

Slavnosti vína za sebou mají první desetiletku. Vy jste byl jedním z těch, kteří stáli u jejich zrodu. Jaká je vaše nejstarší vzpomínka, která se s akcí pojí?

Při tom letošním, jedenáctém ročníku lze vlastně už mluvit o historické vzpomínce. Vzpomínám si i na zrod samotný. Myšlenka na velkou folklorní akci se nám tehdy v hlavách rodila už delší dobu, ale dát jí život se podařilo až čirou náhodou, když jsme se potkali s panem Valentou, který se pro akci nadchnul.

Dnes jsou slavnosti největší hradišťskou akcí. Myslíte si, že zůstanou ve městě i za padesát let?

Pevně tomu věřím.A to z jednoho prostého důvodu. My jako město jsme víceméně „jen" hostiteli. Kromě vlastní prezentace města zajišťujeme veškerou logistiku, čištění ulic a všechny organizační věci. Tu samotnou přehlídku ale tvoří starostové obcí a měst a mikroregiony, prostě ti lidé samotní. A slavnosti jsou o jejich nadšení pro věc. Děkuji jim za to každým rokem, když je zvu na tu pověstnou polední starostovskou číši vína.

Jsou slavnosti vína pro město finančně náročnou záležitostí?

Město dává 1,6 milionu korun. Nadace Synot přispívá dalším milionem korun a vinařský fond přislíbil dalších 300 000 korun. Máme také pro slavnosti založený speciální fond, takže kdyby někdo chtěl přispět, může.

Řešili jste při organizaci slavností nějaký opravdu velký problém, s kterým nešlo hnout?

Při takové akci se řeší hodně problémů. Dlouho jsme ale bojovali s tím, abychom dokázali slavnosti více rozšířit také na Mariánské náměstí. To se podařilo až v posledních letech. Teď toto náměstí patří Uherskému Brodu a i díky Broďanům se podařilo přesunout slavnosti i sem.

Kdybyste měl jmenovat největší tahák slavností, který by to byl?

Jednoznačně průvod. Vždyť v něm kráčí až pět tisíc krojovaných. To neuvidíte nikde jinde v zemi. Osobně se mi moc líbí i programy Ludmily Tarcalové. Její etnografické bloky jsou úžasné. Moc se těším, jak budeme letos křtít její knihu. Tahákem jistě budou i Kluci v akci. Pokud bych měl doporučit něco z komponovaných pořadů, tak to si opravdu netroufám. Jsou všechny na velmi vysoké úrovni. Za poslední léta natolik zkvalitnily, že je těžké doporučit jednu věc. Kdo však má rád lodě, tak si letos užije, poněvadž posílíme plavbu po řece. Popluje loď Danaj i Morava.

Vy jste šel vloni včele průvodu poprvé v kroji. To jste jej oblékl úplně prvně v životě?

Poprvé jsem šel v kroji do prvního ročníku střední školy. Jsem starší ročník, a tenkrát se tak muselo na zahájení jít. Ještě mám někde schovanou starou fotku, jak legračně jsem tehdy vypadal. Měl jsem o dvě čísla větší boty. Podruhé jsem šel v kroji právě vloni, kdy jsem o svém záměru předem pomlčel, abych všechny překvapil. Problém ale byl, že já kroj nemám. Zachránila mne až paní Tarcalová, která zajistila kroj mně i mé manželce. S tím rozdílem, že tentokrát jsem si boty papírem vycpávat nemusel. Bylo to fajn, letos půjdu v kroji zase.

I když pro vás jsou slavnosti hodně o povinnostech, tak si jistě dáte i sklenku dobrého vína. Jaké máte rád?

Moje víno je jednoznačně ryzlink rýnský. Mám rád víno mého bývalého spolužáka, polešovického vinaře Jaroslava Vaďury, rád ochutnám vína Břetislava Jakubíka ze Zlechova nebo z vinařství Zlomek-Vávra. Ale místní vína obecně už tak zkvalitněla, že vyzvednout jen některá by bylo vlastně nemožné. Nejsem odborník, ale nepochybuji, že na Slovácku máme vína světové kvality.