Lidé se podle dostupných informací také hojně navštěvují. „Na začátku fungování spolku dokonce jezdili německé páry do hradišťských rodin a naopak. V minulých letech nastal však na hradišťské straně útlum,“ uvedla současná předsedkyně spolku historička Blanka Rašticová. Tehdy odstoupila dlouholetá předsedkyně Jana Sošková, profesorka hradišťského gymnázia, její následovnici nepřál osud a po těžké nemoci zemřela.

Na podzim loňského roku se však členové Kruhu přátel Mayen Uherské Hradiště setkali, aby se domluvili, co bude dál. Cítili prý totiž dluh vůči Mayenu. Jeho obyvatelé vždy považovali vztah obou měst za velmi přátelský a také se tak chovali.

Kruh se tedy v říjmu přejmenoval na Spolek přátel města Mayen a od letošního roku se rozhodl aktivně zapojovat do života nejen Hradišťanů. „Chceme se oprostit od toho, aby nás lidé považovali za politickou skupinu. Chceme být skupina přátel, která má stejný zájem,“ sdělila Blanka Rašticová. U příležitosti znovuobnové činnost se spolek rozhodl uspořádat volnou sérii besed o městu Mayen. První z nich se uskuteční ve středu 29. února od půl šesté v přednáškovém centru Slováckého muzea. Na své četné návštěvy Mayenu zavzpomíná bývalý starosta Uherské Hradiště Ladislav Šupka.

Historička a předsedkyně Spolku přátel města Mayen Blanka Rašticová: Mayen je Hradišti v mnohém podobný

V říjnu loňského roku se podařilo obnovit Spolek přátel města Mayen, které je partnerským městem Uherského Hradiště. Jeho předsedkyně Blanka Rašticová (na snímku) Slováckému deníku prozradila, co chystají na najbližší období a jak se zájemci mohou stát členy spolku.

Spolek plánuje pro lidi osvětu formou besed, kdo na nich bude přednášet?

Na první besedě příští středu bude vzpomínat Ladislav Šupka, který byl v Mayenu několikrát a stál i zrodu navázání přátelství. Představí město z hlediska geografického, zajímavé památky. Připojí se Jana Sošková. Počítáme s tím, že to bude hodně neformální. Chtěli bychom takovou besedu. Bude tam dostatek prostoru k dotazům. Možná zabrousíme do zcela jiných oblastí. Na tuto besedu naváže druhá, kterou přislíbil akademický sochař Bořek Zeman. Zúčastnil se několika výtvarných sympozií v Mayenu a o nich by měl mluvit. K němu by se měl připojit ještě akademický sochař Zdeněk Tománek. I on by zavzpomínal. Zajímavým tématem bude také například zpracování břidlice.

Vy jste nechtěla být předsedkyní spolku, je to tak?

Ano. Původně jsem si myslela, že budu stejně jako v muzejním spolku především organizátorkou. Že se budu starat o praktické záležitosti spolku. Jinak řečeno, že budu tím krkem a spolek bude reprezentovat někdo jiný. Nakonec to ale tedy dopadlo jinak a zvolili mě předsedkyní. Cítím to ale úplně stejně jako bych byla „jen“ tím krkem. Udělám maximum pro to, aby se to povedlo. Život mě naučil, že když jde člověk do něčeho srdcem, je to už určitá záruka malého úspěchu.

Prozraďte, co chcete lidem nabídnout?

Kromě těch vzdělávacích záležitostí budeme napomáhat tomu, aby se obyvatelé jednotlivých měst stýkali. Ať už z důvodů jazykových nebo čistě osobních, přátelských. Členové Spolku přátel města Mayen budou mít také možnost účastnit se většiny akcí muzejního spolku. Neklademe si velké cíle, ale ono není dobré si je na začátku klást. Velké cíle přijdou časem. Na druhou stranu je přátelství velký cíl.

Co musí člověk udělat pro to, aby mohl do spolku vstoupit?

Stačí, aby si otevřel stránky Slováckého muzea, kde najde v aktivitách záložku Spolek přátel města Mayen. Tam už jsou stanovy, aby člověk věděl, k čemu se zavazuje, a pak už jen stačí poslat přihlášku na uvedenou adresu. V podstatě velmi jednoduchá záležitost. Musí se ale smířit s tím, že jednou za rok obětuje ve prospěch spolku dvě stě korun jako členský příspěvek. Peníze jsou k tomu, abychom případně nějaké přednášky mohli zaplatit.

Plánujete pro členy pravidelné schůzky?

Samozřejmě ano, ale nechceme takzvaně schůzovat. Chceme to dělat tak, že když bude potřeba, sejdeme se na různých místech a neformálně posedíme, popovídáme si, abychom se i my mezi sebou lépe poznali. Pro to, aby se lidé poznali, se však musí pravidelně střetávat. Počítám s tím, že budeme pro členy spolku dělat i takové aktivity, které nebudou přímo s Mayenem nijak souviset. Například besedu o víně a popovídat si o tom, jaký je rozdíl mezi mayenským a naším vínem. To všechno ukáže až čas. Zkušenost mě naučila příliš neorganizovat, protože člověk pak přeorganizuje. Je to všechno v rovinách úvah.

Jaké zážitky jste i z návštěvy Mayenu odvezla vy sosobně?

Příjemná věc se mi stala v restauraci. Já sice mluvím německy, ale je na mně samozřejmě poznat, že jsem cizinec. Servírka si toho hned všimla a ptala se, odkud jsme. Když jsme jí řekli, že z Uherského Hradiště, začala se usmívat a hned mi odpovídala, že město zná, že je to jejich oficiální partner. V dubnu to budou už dva roky. Je to nádherné město, má v sobě genia loci. Navíc má s Hradištěm spoustu společného. Má také dvě radnice, starou a novou, teče jím řeka, a v německém městě mají také něco podobného jako je hradišťská Prostřední ulice. V centru mají dva kostely, jeden z nich má šikmou věž jako naše stará radnice. Těch společných bodů by se našlo ještě víc. Hodně se mi také líbilo tamní náměstí, protože zkrátka žije. Pořádají se tam trhy nebo tam lidé třeba korzují na procházkách.