Snoubí se v něm tvůrcovo jméno i vtip, který stojí za jeho zrodem. Vytvořil jej soustružník, litec kovů, muzikant a milovník rekordů a kuriozit Antonín Hájek z Mařatic.

Vznik tondobrnku má na svědomí hecování chlapů. „Máme partu skautů, kde také hrajeme na kytary. Jednou jsem na večerní zkoušku přinesl takový třístrunný hrnec a brnkal na něj. Oni se jen usmívali, tak jsem prohlásil, že udělám opravdový hudební nástroj,“ vzpomíná soustružník.

Inspiraci našel v době, kterou strávil na vojně. Na konci padesátých let se totiž ve službě dostal až do Číny, kde viděl pekingskou i šanghajskou operu. „Čínští hudebníci hráli na nástroje, které měly jednu strunu. Když jsem si na to nyní vzpomněl, tak jsem si řekl, že něco takového zvládnu udělat taky,“ usmívá se Hájek. Dnes mu doma leží šestistrunný, dvanáctistrunný i šestnáctistrunný nástroj. Vyrobil vlastně malý přenosný cimbál.

„Na šestnáctistrunném tondobrnku je celá oktáva,“ tvrdí soustružník, který na nástroji pracoval celý rok. Nyní už má za sebou i jeho registraci na patentovém úřadě. Nechce totiž, aby „vynález“ někdo napodoboval či vyráběl pro vlastní obohacení. „Hraje se na něj dřevěnými paličkami, ale udělal jsem i paličky s omotávkami jako má cimbál,“ vysvětluje Hájek.

Sám sice na hraní příliš času nemá, ale i tak zvládne deset písniček. Na tondobrnk už si zahrála také známá cimbalistka Zuzana Lapčíková. „Moc se jí to líbilo a potvrdila, že je to kvalitní nástroj. Nechal jsem na něj zahrát i mého kamaráda, který je cimbalista, a to všem přihlížejícím z televizního štábu spadla brada,“ říká Hájek s tím, že by chtěl, aby se z tondobrnku stal lidový hudební nástroj. „Třeba jej brzy uslyšíme i na nějakém koncertě,“ směje se.