Z okresu Hodonín se letos na Salonu vín ČR prosadila rodinná vinařství. Znamená to ústup ze slávy velkých podniků a vítězství kvality nad kvantitou?
Každé hodnocení je i o štěstí. Jsou i případy, kdy vinařství nezíská jedinou známku, přitom mělo pět vín, která byla na prvním nepostupovém místě. Potom se stane, že jeden rok vinař uspěje a druhý už ne. Takže to nemusí být trendem, ale i momentální situací. Krist měl vloni pět vín v salonu a letos dalších pět. Ukazuje se u něj stabilní kvalita. Letos také vyletěl Štěpán Maňák nebo Metroflora. U ní se to dalo čekat. Kdo sleduje výstavy, viděl, že Metroflora sklízela úspěchy už během roku. Očekával jsem, že by tak dvě vína od ní mohla uspět, nakonec to byla čtyři.

Mezi úspěšnými některé významné podniky, které dříve sklízely úspěchy, úplně chyběly. Byla z jejich strany slabší účast?
Ne, ale prostě neuspěly. Tím nemyslím, že by jejich vína byla horší. Výrazně totiž stoupla konkurence. Vloni se svými úspěchy nominovalo něco přes tři sta vzorků, letos už téměř pět set. Všechny vzorky nominované do salonu jsou zajímavé, ale uspějí jen ty skutečně nejlepší.

Utkvělo vám po degustacích v paměti nějaké konkrétní víno z vinic okresu Hodonín?
Já jsem letos nepil ani jedno. Hodnocení jsem řídil. Mám ale informace od těch, co pili. Vyzdvihl bych právě Krista a jeho Neuburské, které vyhrálo nedávno titul nejlepšího bílého vína na prestižní mezinárodní přehlídce v Izraeli. Toto víno jsem ochutnal už dříve.

Bylo ještě nějaké víno, které uspělo více než jiné a bylo z okresu Hodonín?
Vzpomněl bych jeden příklad z těch nejmenších vinařů. Je to Michal Janás z Blatničky. Měl krásně hodnocené Chardonnay. Stalo se celkově mezi bílými víny třetím vůbec nejlépe hodnoceným vzorkem.

Koho lze označit z okresu Hodonín za dlouholetou stálici? Byl by to třeba Tomáš Krist?
Ten ve větší míře zabodoval až vloni a letos. Byl loňskou novou hvězdou stejně jako nyní Metroflora. Dlouhodobě by to byly asi Neoklas Šardice, bzenecké Vinum Moravicum, LIVI Dubňany nebo Moravské vinařské závody Bzenec. Možná jsem ale ještě na někoho zapomněl.

Takže letošní výsledky ukazují, že i malí vinaři mají šanci dosáhnout na nejvyšší mety?
Samozřejmě. I vinař z okrajové oblasti pěstování révy, když se snaží, s vínem se vyhraje a je také dobrý ročník a technologie, může uspět. Navíc malí vinaři už dnes vědí, že v cenách velkým firmám a dovozu nemohou konkurovat, specializují se proto na kvalitu. Ta se dá právě v malém množství lépe uhlídat. Ale není to dogma. Letos těmi nejúspěšnějšími v salonu byly i podniky jako Patria Kobylí nebo Vinařství Michlovský.

Kde je tedy zakopán pes kvality?
Hodně záleží především na kvalitě a stálosti technologů. Ti totiž dobře vědí, jak s vínem pracovat, aby bylo vždy dobré.