A právě na téměř polozapomenuté zabíjačkové recepty našich babiček se zaměřil sobotní program v prostorách muzea ve Smetanových sadech. Se zvědavostí jsem tedy taktéž vyrazil ve víkendové dopoledne, abych nahlédl pod pokličku kulinářského umění, spojeného s pomalu nejspíš již vymírající tradicí slováckých zabijaček.

Už při příchodu na chodbu Slováckého muzea mě uhranula vůně, linoucí se z útrob budovy. Co víc si také člověk mohl takřka přesně v době oběda přát. Hned za dveřmi jsem si vyzvednul receptář a zamířil si to rovnou do malé místnosti se všemi těmi kulinářskými kouzly.

Zabíjačkové speciality nejsou ani zdaleka první tématickou nabídkou v oblasti gastronomie, kterou Slovácké muzeum nabízí. Jak za pořadatele sdělila Marta Kondrová, vedoucí etnografického oddělení Slováckého muzea, tato instituce se snaží zájemcům přiblížit recepty našich předků z vícero časových období.

Zatímco například před vánoci měla veřejnost možnost ochutnat vánoční pečiva z receptur našich babiček a stejně tak tomu bylo třeba i u masopustního pečiva, právě nyní přišly poprvé na řadu ochutnávky méně známých produktů ze slováckých zabijaček.

„My ani tak nechceme ze zabíjačkových pochutin nabídnout veřejnosti to, co už možná všichni znají, ale naopak jídla, která se v dnešní době již často nevidí. Ve velké míře se jedná třeba jen o rodinné recepty," přiblížila záměr akce její organizátorka.

A bylo vidno, že zájem o nabízené kulinářské lahůdky opravdu je. Nešlo si nepovšimnout hned při mém příchodu fronty u stolu, na kterém tři kuchařky právě vařily zabíjačkové omáčky několika receptur.

„Zrovna právě omáčky nejsou až tak tradičním produktem slovácké zabijačky. V našem regionu se vždy spíš preferovaly hotové výrobky z masa, jako jsou jelita, tlačenky či jitrnice," vysvětluje mi Marta Kondrová.

Zabijačkové omáčky byly podle ní spíš záležitostí jednotlivých rodin, které je ať již z tradice, či pouhé zvědavosti občas dělaly. A zájem o omáčky byl patrný i v sobotním Slováckém muzeu. Já jsem bohužel také neodolal a chtěl jsem rovněž poznat rozdíl mezi mozečkovou omáčkou z Huštěnovic, zabíjačkovou mozečkovou omáčkou z Hluku, anebo zabíjačkovou omáčkou z Vlčnova či Jarošova.

A v tomto pokušení jsem nebyl rozhodně sám. Případné rozdíly ráda posoudila také jedna z kuchařek, Marta Kondrová z Vlčnova, mimo jiné maminka zmíněné organizátorky.

„Byla jsem oslovena, proto jsem velmi ráda přišla uvařit naši zabijačkovou omáčku, kterou mě před lety naučila moje babička," uvedla šestašedesátiletá Marta Kondrová. Její receptura se od ostatních lišila především tím, že součástí její omáčky bylo také kysané zelí.

„Takhle jsem se to naučila od mé babičky, na jiný způsob jsme omáčku nikdy nedělávali, je to takový rodinný recept. Ale velmi ráda jsem ochutnala i tady nabízené omáčky z dalších obcí," uvedla Marta Kondrová.

Ačkoliv sama na zabijačkách prakticky vyrůstala, i ji osobně některé recepty vyloženě překvapily. „Velmi mě zaujalo, že jsou některé krajance zároveň ze škvarků i sýru, s tím jsem se ještě nesetkala," popsala své překvapení od hrnce s bublající omáčkou Marta Kondrová.

Sám jsem kvalitu krajanců již bohužel neposoudil. Zabijačkové omáčky byly natolik dobré, že už nezbývalo sil do dalších produktů. Nicméně na ostatních návštěvnících bylo jednoznačně vidět, že jim chutná snad vše.

„Je to všechno velmi dobré. Osobně tedy pocházím od Frenštátu a tam jsme zabijačky moc nedělávali. Ale velmi ráda poznávám kultury i produkty jiných regionů, takže mě tato akce velmi potěšila," pochvaluje si návštěvnice Olga Švecová.

Ona, stejně jako spousty dalších návštěvníků, měli tak možnost ochutnat a případně se nechat inspirovat pro vlastní kulinářské dovednosti.

„Naším cílem je, aby lidé mohli při této akci jak okusit některé netradiční zabíjačkové produkty, tak také se inspirovat a případně si sami doma uvařit některý z našich receptů ze zakoupených surovin z řeznictví," osvětlila na závěr smysl celé akce vedoucí etnografického oddělení Slováckého muzea Marta Kondrová.