Seriál Slováckých novin Tradice Vánoc klikni ZDE

Jak vypadal Štědrý den? Z jakých a kolika chodů se nejčastěji skládala večeře?

Etnografka Slováckého muzea Romana Habartová odpovídá:

Štědrý den patřil bezesporu k jedněm z nejmagičtějších svátků roku. Většina předmětů běžné denní potřeby nabývala v tento den zvláštní moci. V tento den se kladla sláma pod štědrovečerní stůl, jež měla zajistit hojnou úrodu na poli. Mnohé ženy se slámou čarovaly, aby se zbavily blech. Sláma ve světnici a v kostele byla připomínkou Kristova narození ve chlévě.

Na Štědrý den se dodnes v křesťanských rodinách dodržuje půst, Hod boží vánoční zůstává velkým rodinným svátkem, kdy s východem první hvězdičky končil adventní půst. Rodiče nabádali své děti, aby se postily a uviděly zlaté prase, vysvětlované jako záblesky z pušek místních myslivců, jindy jako lesknoucí se provazy sněhových vloček, po kterých se spouštěla tajemná postava Mikuláše nebo Ježíška.

Se zvony klekání usedala rodina ke stolu, který byl štědře upraven a zamknutý, obtočený řetězem. Pod ním nebo na něm byla položena slaměnka se všemi druhy obilí, s česnekem, cibulí i petrželí, aby bylo hojnosti v rodině i v hospodářství po celý rok. Pomodlil se otčenáš se vzpomínkou na zemřelé, poté následovala bohatá večeře.

Štědrost nebyla vyjadřována jen mezi lidmi navzájem, ale projevovala se i dobytku a drůbeži, jejichž důležitost si hospodář uvědomoval a byl mu za službu a užitek zavázán. Když zazvonil zvonek – to anděl nebo Ježíšek naložil stromek – odcházela rodina ke stromku, kde všichni zpívali koledy. Před půlnocí společně odcházeli na jitřní mši svatou.

A jak vypadala slavnostní večeře?

Byla slavnostní, ale velmi skromná, obvykle začínala s východem první hvězdy. Stůl měla hospodyně slavnostně upravený. Ubrus je v městském prostředí doložen až ve 14. století, na venkově se nepoužíval ještě v 18. století. Od přelomu 19. století byl selský stůl pokrýván obvykle režnou plachtou, které byla připisována magická síla. Hospodáři ji totiž obvykle zjara používali jako rozsívku při setí, což jim mělo zaručit pěkné zdravé obilí a hojnost úrody, kterou nezničí krupobití.

Důležitým zvykem nejen v Čechách, ale i na Moravě bylo prostření jednoho talíře navíc, kdyby náhodou někdo přišel (talíř pro náhodného pocestného nebo zemřelému členu rodiny), měl se dodržovat sudý počet lidí u stolu. Hospodyňka měla v minulosti všechno důležité připraveno po ruce, tradovalo se, že od stolu nikdo nesmí po dobu štědré večeře odejít, neboť by podle pohanského zvyku duše mohla zasednout jeho uvolněné místo a jeho život by mohl být v příštím roce ohrožen. Večeře začínala modlitbou před večeří a poděkováním za vše, čeho se rodině v uplynulém roce dostalo. Často právě tady členové rodiny vyslovovali přání, aby se všichni znovu ve zdraví příští rok znovu sešli. Proto se také rozkrajovalo jablíčko, a pokud mělo uvnitř hvězdičku se zdravým jaderníčkem, pak zdraví přítomných nebylo ohroženo.

Večeře mívala obvykle několik skromných pestrých chodů, na stole musely být všechny plodiny, které se během roku v hospodářství urodily. Tradiční večeře začínala obvykle podáváním oplatku s medem (někde i česnekem nebo bylinkami), kterému byla přičítána ochranná moc. Oplatek si jednotliví členové podávali a každý si z něj kousek ulomil, aby se všichni u stolu zase sešli. Druhým chodem byla polévka, nejčastěji hrachová, čočková či houbová, mladšího data je polévka rybí. Hlavní jídlo představovaly staré obřadní pokrmy typu kaše, např. prosová, jáhlová, hrachová či krupičná, nebo zapékané pokrmy, např. nákypy s houbami, tzv. kuba. Někdy sušené ovoce, křížaly, pak čerstvé ovoce – hlavně jablka a ořechy.

Mladším, ale dnes již tradičním pokrmem je kapr a bramborový salát, někde klasický se zeleninou, jinde starodávný, tzv. húpý, tedy obyčejný, jen s dušenou cibulkou a zavařenými okurky. Chov kaprů se na naše území postupně rozšiřoval přes Bavorsko. Kapři jako plnohodnotná strava se k nám dostala s mnišskými cisterciáckými řády ve 12. století. Byli dobrými staviteli rybníků a rybí maso bylo jediné, které mohli jíst o půstu. V době Karla IV. byly rybníky zřizovány již nejen jako klášterní, ale i panské. V renesanci rybníků přibývalo a zkvalitňoval se též chov ryb, které se prodávaly hojně na trzích. Štědrovečerním hlavním pokrmem se u nás kapr stal až počátkem 20. století. Od té doby bylo zvykem dávat si pod talíře místo mincí šupiny z vánočního kapra, aby se v rodině držely po celý rok peníze.

Cukroví představovala dříve kynutá buchta, vánočka nebo jablečný závin. Teprve později se na venkov dostalo drobné známé cukroví, např. čokoláda ve formičkách, vanilkové nebo ořechové rohlíčky, placičky apod. K pití se podával čaj, podle krajů pak pivo, víno, pálenka, později punč. Do svátečního venkovského jídelníčku se o Štědrém dnu dostávaly postupně různé druhy masa, dorty, cukroví, exotické ovoce i různý alkohol. Dnes si každá rodina sestavuje na základě svých chutí vlastní jídelníček sama.

Zvláštní vliv na příští úrodu měly zbytky jídel od štědrovečerního stolu, které vše posvěcovaly a všemu prospívaly, a proto byly zakopávány do země. Proti nemocím a úrazům chránily zkřížené sekery, položené pod štědrovečerním stolem. Ochrannou moc měl česnek. Velmi oblíbeným prostředkem lidové magie bylo i omotávání noh stolu řetězem, aby nikoho v domě nebolely nohy, a také řetěz chránil proti polním zlodějům. O Štědrém dnu se sypalo zrní slepicím do magického kruhu vytvořeného z řetězu, aby se slepice nerozbíhaly. Ochranný kruh na Štědrý den sedlák zajišťoval tak, že stavení objel třikrát dokola. Zvláštní a léčivou moc získaly i potraviny, které byly o Štědrém dnu v kostele posvěceny.