Buchlovický fotograf, obchodní zástupce jedné rakouské firmy, je známý svými snímky u nás i v zahraničí. Jeho fotografie vybrala a ocenila i mezinárodní porota soutěže Czech Press Photo. Až do 13. října budou jeho velkoformátové fotografie k vidění buchlovické Galerii na půdě Muzea Podhradí. Kromě nich tu vystavuje unikátní exponáty, které si přivezl z exotických cest. Kupříkladu buben z rovníkové Afriky, který je potažený hadí kůží, sošku dívky z ebenového dřeva či pouštní růži ze Sahary. Raritou je přivolávač deště z Indonésie. „Když s ním tamní obyvatelé zatočí, on jim zahraje a z nebe se spustí dešťové kapky. Z Vietnamu jsem si přivezl slivovici hadovici. Je v ní kobra, která drží v puse malého hada. Ačkoliv ji mám doma už 14 let, nikdo nenašel odvahu se jí napít," šibalsky se usmívá fotograf.

S tátovým foťákem značky Kijev začal koketovat ve svých šestnácti letech. Jeho prvním profesionálním superfoťákem byl špionážní Minox, který vystřídal Nikon a pak Canon. „Později se mně podařilo sehnat za dobrou cenu foťák švédské výroby Hasselblad, který stojí milion korun i více. Já za něj dal jen pětinu. Lze s ním fotit v horách při teplotě minus padesát stupňů Celsia," prozrazuje Daniel.

S fotoaparáty a kamarády zcestoval Island, Bolívii, Chile, Vietnam, Kambodžu, Indii, Indonésii, Náhorní Karabach, Keňu a Srí Lanku a další země, kde jejich objektivem zachytil těžký život lidí a svými snímky už dokázal na sedmi výstavách v Česku, v deseti evropských zemích i v Austrálii vtáhnout diváky do neobvyklé problematiky různých životních osudů.

Při šestitýdenní cestě se zahraničními fotografy po Bolívii, kam v roce 2003 jel fotografovat laguny s plameňáky a okolní sopky, mále pohlédl smrti do tváře. „V bolívijském hlavním městě La Paza, které je nejvýše poleženým místem na světě, a to ve výšce 4000 metrů, došlo na podzim v roce 2003 k povstání, při němž byl svržen prezident. Po celém La Pazu, probíhaly střety mezi povstalci a armádou. Jedním z cílů vzbouřenců byly útoky na bílé turisty," vzpomíná Daniel, který měl i se skupinou fotografů možnost prožít boje na vlastní kůži.

Nakonec se jim podařilo dostat k bolívijským sopkám a lagunám z chilské strany. Původní padesátitisícový rozpočet šestitýdenní cesty překročil snad čtyřnásobně. „Výstup na Ojos del Salado ve výšce 6900 metrů nad mořem a probdělá noc o 900 metrů níže, při teplotě 35 stupňů Celsia, což měla být původně nejtěžší část cesty – byly proti dnům stráveným v La Pazu procházkou růžovým sadem," přiznává Daniel Kadeřábek.