„A pořád se nám to daří zvládat, i když tu a tam někoho bolí záda, kotník nebo koleno,“ dodává představitel Mirka Dušína David Vacke.

Podle herce Martina Vrtáčka je fakt, že se inscenaci tak daří, dán i výjimečností autora a režiséra komedie Roberta Bellana. „A je příjemné být součástí něčeho výjimečného. Nejvíce mě baví, že to stále baví diváky. A když to baví diváky, baví to i nás,“ dodává představitel Bohouše.

Fakt, že je součástí dnes už legendární inscenace si pochvaluje i mladá herečka Petra Staňková, která nastoupila do rozjetého vlaku Rychlých šípů teprve nedávno, po Jitce Hlaváčové. „Měla jsem z toho strach. Rychlé šípy jsem předtím nikdy neviděla a vím, jaký je kolem nich boom. Ale když jsem zjistila, že v nich budu hrát, měla jsem nakonec velkou radost. Komu se podaří být součástí tak kultovní inscenace?“ svěřuje se. Petra je navíc jedinou ženou mezi čistě mužským obsazením. „Užívám si to, protože mám tady všechny muže pro sebe,“ směje se.

Josef Kubáník: Když začne smíchy bouřit najednou přes šest set diváků, je to velká síla.

Nejúspěšnější komedie Slováckého divadla Rychlé šípy dnes rozesměje Brno. Už potřetí dostali divadelníci nabídku vystoupit na prknech tamního Národního divadla. Na pocity jsme se zeptali představitele Dlouhého Bidla Josefa Kubáníka.

Jožko, Rychlé šípy vyjíždějí mimo domovskou scénu docela často. Máte rád zájezdy?

Patřím mezi herce, kteří hrají raději doma, protože si myslím, že když inscenace vznikly pro naše jeviště, doma jim to sluší nejvíc. Když se ale diváci na zájezdech baví a na konci představení nás nechtějí při děkovačce pustit, tak si říkám, že to bylo fajn a těším se, až zase někam vyrazíme. Nemluvě o tom, že tu a tam dostaneme chlebíček, frgál nebo štamprlu.

Do brněnského Národního divadla jedou Šípy už potřetí. Jak se vám tam hraje a co místní diváci? Jsou v něčem jiní od těch domácích?

Mahenovo divadlo je krásné, velké, charismatické a na jeho jevišti stály opravdu velké hvězdy. Takže pokaždé cítím pokoru. Ale všichni diváci, ať jsou to ti naši hradišťští, nebo brněnští, mají stejný smysl pro humor a smějí se na stejných místech, tak to dnes zase bude velká jízda. Do Mahenova divadla se navíc vejde o hodně diváků víc než k nám, a když začne smíchy bouřit najednou přes šest set diváků, je to velká síla.

Co byste popřál Rychlým šípům v roce 2018?

Aby nezpomalovaly.

Nejoriginálnější divák? Určitě Jindra HojerŽe o věrné diváky nemá oblíbená komedie Jaroslava Foglara nouzi, to je známá věc. Jedním z nejznámějších a nejvěrnějších podporovatelů je legendární Jindřich Hojer, skutečný předobraz jedné z postav ze slavné pětice.

„Jindra Hojer skutečně navštěvoval Foglarův skautský oddíl, a to po něm Jaroslav Foglar pojmenoval svou postavu. S panem Hojerem jsme pořád v kontaktu a jezdí na všechny kulaté reprízy,“ řekl ředitel divadla Michal Zetel. Poprvé Jindra Hojer do Slováckého divadla zavítal na jubilejní stou reprízu. „Díky panu Hojerovi, který je mimochodem ve svých dvaadevadesáti letech stále velmi vitální a například vymýšlí i hlavolamy, jsme se pomyslně dostali až do Senátu. Představil nás totiž jedné paní senátorce, která byla tak nadšená, že se na nás přijela podívat, když jsme hráli v Pardubicích,“ doplnil ředitel.

Jindřich Hojer se narodil v roce 1924 v Praze-Holešovicích V letech 1936–1940 navštěvoval Foglarův skautský oddíl Pražská dvojka. V roce 1986 obnovil kontakty s Jaroslavem Foglarem a oddílem. V roce 2002 vydal s Václavem Černým knížku Jestřábe, díky a vystoupil veřejně na obranu Jaroslava Foglara, když byla zpochybněna jeho závěť.