Pracovala pro neziskové organizace, několik let strávila v Brazílii, kde se starala o chudé sluchově postižené děti.

Byla také dobrovolnicí v dětském kardiocentru Fakultní nemocnice v Motole. Věnuje se i modelingu, díky němuž ji režisér Michálek vlastně objevil.

Co jste si pomyslela, když vás oslovil režisér Michálek s nabídkou role Marty ve filmu O rodičích a dětech?

Michálek mě viděl na nástěnce v castingové agentuře, ale pouze výřez mých očí. Když mi zavolal, zrovna jsem něco vařila v kuchyni a měla takový spíše zmatený den. Proto mi ani nedošlo, že se bavím s režisérem velice známých filmů, a neznala jsem jej vlastně ani od pohledu, když jsme měli schůzku. Dostala jsem od něj scénář, který se mi celkem líbil, a tak jsem si řekla, že to zkusím.

Četla jste originální předlohu – dílo Emila Hakla?

Knížky Emila Hakla čtu ráda, takže jsem četla i tuhle. Co se týče třeba mé role, tak ta je v knížce zmíněna pouze jednou větou, jinak tam vlastně nevystupuje. Ve filmu však roli mám. (Smích)

Jak jste jako neherečka prožívala natáčení?

Protože jsem se v prostředí natáčení ocitla poprvé, byl to pro mě šok. Stále mě někdo komandoval, říkal mi, co mám a nemám dělat, navíc jsem měla také problém s mluvou, takže to byl spíše „opruz“. Zoufalá jsem volala rodině, nadávala jim, že mě špatně vychovali, a chtěla seřvat také všechny kolem, ať mi už dají s tím nadáváním pokoj.

Co říkáte na výsledek? Kolikrát jste už film viděla?

Budete se smát, ale do příjezdu do Hradiště jsem se nepřinutila film zhlédnout. Po té hrůze při natáčení jsem vážně neměla odvahu. Michálek se Smrekem mě však neustále hecovali, tak jsem se na něj teda podívala.

A dojmy?

Upřímně? Ještě nevím, musím nad tím přemýšlet. První dojem – ve filmu se pořád moc mračím, to se mi nelíbí. A také bych změnila některé dialogy.

Film se jmenuje O rodičích a dětech. Co pro vás v životě znamená rodina a děti. Hodně?

Mám zřejmě takovou povahu, že opravdu hodně. Také mám to štěstí, že mám kolem sebe rodinu a přátele, kteří mi v mnohém pomáhají. Nemám ambice spasit svět. Každý posun k lepšímu beru jako veliký úspěch.

Pracovala jste například na Kubě, cestujete ráda? Kam se chcete podívat?

Ano, cestuji velice ráda, a to opravdu všude možně po celém světě. Zbývá mi ale ještě Afrika, Austrálie a další země. Zemí, kde se mi líbilo, je mnoho. Írán, Gruzie, Bolivie, Brazílie, Japonsko, Island. Teď se chystám na sever a potom do New Yorku.

Související článek

Do Hradiště jsme přijeli vlakem na víno a buchty