Byly mezi nimi nejrůznější kousky, ať už třeba typicky dívčí, nebo chlapecké. V současné době se muzeum rozhodlo sbírku rozšířit a vytvořit z ní výstavu, která by mapovala jejich vývoj v posledních sto letech. „Nejcennější hračky jsou až sto let staré, nejrůznější hrkadla, vozíčky, kočárky. Každá hračka má ale svůj příběh a pro každého z nás znamená kus života. Lidé k nám chodí a ještě tady nad hračkami hloubají, zda se jich skutečně vzdát a věnovat je do naší sbírky, protože k nim mají citové vazby a něco významého pro ně znamenají. Z tohoto hlediska je pro nás každá hračka vzácná, i když je třeba hodně opotřebovaná nebo rozbitá," vysvětluje etnografka Romana Habartová. Příběhy hraček ve výstavě plánované na příští rok by rádi doplnili i dobovými fotografiemi. „Pokud bude u hračky fotka, na které si konkrétní dítě právě s touto hračkou hraje, dokreslí to celou atmosféru," věří Romana Habartová.
Mezi hračky počítá například i nejrůznější náhrdelníky a další ozdoby z rostlin. „Šípky, hrách, to všechno se už u nás vyskytlo. Nebo například praky ze samorostů, dřívka, na která děti namalovaly oči a suplovaly panenky. I to vykresluje vztah dětí a hraček," dodává etnografka.
Cílem výstavy je také zdokumentovat, jak se hračky vyvíjely v čase. „Například ve druhé polovině dvacétého století se našla spousta tatínků-kutilů, kteří především pro své dcery vytvářeli pokojíčky nebo celé byty a děti si tak uvědomovaly budoucnost nebo uspořádání domova. I my jsme měli takového tatínka, který nás oblažil podobnými výrobky, a tak je i naše rodina mezi dárci," prozrazuje etnografka.
Už nyní muzeum děkuje všem, kteří jim hračky poskytli. „A samozřejmě se těšíme na další přírůstky do sbírky. Všichni budou dárci na výstavě jmenovitě uvedeni," uzavírá Romana Habartová. (petk)
