Děcka z Kunovic se zrodila v 60. letech minulého století. Víte, co dnes dělají „tehdejší první Děcka"? Zůstaly u folkloru, jsou v jiných souborech, jsou jejich děti členy Děcek z Kunovic?

O Děcka z Kunovic se od roku 1986 intenzivně zajímám. Tehdy jsem za nimi začala docházet na zkoušky do tělocvičny ve škole na Červené cestě v Kunovicích. Vedla je Zdenka Drozdová-Poláková a Lidka Tvrdoňová-Habartová, která si v tom roce založila svůj soubor Handrláček, z něhož později vyrostl Handrlák. Já jsem od Zdenky Polákové Děcka z Kunovic převzala v roce 1988 a od té doby spolupracujeme bez přestání, od roku 2000 spolu s pedagožkami Šárkou Smělíkovou a Martinou Habartovou, někdy také za asistence našich dcer, které Děckama z Kunovic a jinými soubory prošly.

A ti nejstarší?
Začínali s paní Annou Ryšánkovou ve školce a školní družině v Kunovicích v roce 1964. Já jsem se tehdy narodila, takže nemám přímý zásah, ale o folklorní hnutí v našem regionu a speciálně také o dětský folklor jsem se profesně a zájmově dlouho zajímala, takže povědomí o minulosti jakési mám. Naštěstí jsou mezi námi ještě pamětníci, kteří mohou a chtějí bílá místa v historii organizované krúžkařské a souborové práce sdělit a předat.

Připomenete i nějaká konkrétní jména?
Pokud bych měla někoho jmenovat, pak třeba Milana Staška, jeho aktivity ve folklorním a kulturním dění nemusím snad vyjmenovávat. Ale také Zdenku Drodzovou-Polákovou a Zdenku Bídovou-Hráčkovou, bývalé sólistky zpěvačky a tanečnice Kunovjanu, Zdenka Poláková příležitostně zpívá dodnes se svou sestrou Hanou Matulovou – dříve z Brozanů, také kdysi vedoucí Děcek z Kunovic – s Burčáky z Míkovic, Zdeňka Hráčková je vedoucí ženského sboru z Kunovic.

Nelze vynechat Ivanu Horsákovou-Lůčnou, kdysi jedinečnou malou sólistku Děcek z Kunovic, bývalou členku Kunovjanu, dnes zpěvačku ženského sboru z Kunovic a jejího muže Jiřího Lůčného. Jejich rodiče Mirek Horsák byl vynikající primáš a Antonín Lůčný skvělý vypravěč, který si se Slováckým krúžkem a souborem Kunovjan odvážel z festivalů čelní místa v této kategorii. Jiří je vedoucí Handrláku a zpívá také s mužským sborem. Určitě také celou rodinu Lůčných a také Černých, z nichž některé z Děcek pokračovali dál v Kunovjanu, Hradišťanu a jejich děti v dalších souborech, například brněnské Polaně a dalších souborech.

To je opravdu obsáhlý výčet…
Ten výčet by byl dlouhý a nelze v několika řádcích všechny vyjmenovat. Ale určitě nemohu nevzpomenout Ivanu Nemášovou-Majíčkovou, starostku Kunovic, bývalou vedoucí jednoho z dětských kunovických souborů v 80. letech 20. století a zpěvačku sboru, Lidku Tvrdoňovou – Habartovou, Antonína Habartou, Jiřinku Dřínkovou-Mazůrovou, Ivanu Bžatkovou-Janásovou, dnes spolu-vedoucí Handrláčku, Jarmilu Mléčkovou-Fornůskovou, Jiřinu Řiháčkovou-Habartovou, Blanku Gajdošovou-Juráskovou, Radka Bídu, Antonína Poláška, dnes jednoho z hlavních aktérů občanského sdružení Kunovjan a další a další… téměř celý ženský sbor z Kunovic…

Snad bych mohla říci, že dnes se folkloru věnují už také děcka jejich děcek, a není jich málo.

Uvidíme zástupce různých generací i ve slavnostním programu?
Ano. V pořadu diváci uvidí i zástupce té nejstarší generace! A nejen ty. V pořadu vystoupí sedm generací Děcek z Kunovic s choreografiemi, které kdysi v Děckách tancovaly. Dnes také Děcka z Kunovic tvoří část folklorního souboru Kunovjanu a současná služebně nejstarší část cimbálové muziky Kunovjanu se v muzice ještě měla to štěstí potkat se a několik let hrát například právě s Mirkem Horsákem, Antonínem Habartou, Františkem, Ančíkem a dalšími, kteří hrávali nejen starému Kunovjanu, ale i Děckám při jejich vystoupeních.

Ale vy jste nepřipravili „jen" slavnostní program, ale také malé knižní překvapení…
K tomuto výročí jsme dali dohromady také almanach, který v těchto dnech vyjde a bude k prodeji. Tady bude možné najít nejen dobové fotografie, ale i řadu zajímavých vzpomínek a informací.

Almanach si neklade nějaké ambice zanalyzovat folklorní činnost v Kunovicích, ale bude určitě jakousi kronikou a upomínkou na padesáté výročí Děcek z Kunovic, ale i na ty, kteří se během půlstoletí kolem souboru Děcka z Kunovic pohybovali, kdo se o jejich činnost starali a rozvíjeli, kdo jednotlivým generacím pomáhal morálně, finančně i materiálně. Snad se v něm zájemci dovědí něco i o počátcích krúžku v Kunovicích. Vnímám jej také jako drobný dárek všem rodičů a prarodičům, kteří děti do souboru vodili nebo přiváželi a vždy si udělali čas své ratolesti na zkoušky a vystoupení připravit.

Kolik má současný soubor členů?
Současný soubor má 25 členů a k souboru také patří muzika, kterou je už od roku 2010 cimbálová muzika Šefranica ZUŠ Hluk, který navázala na dlouhá léta spolupráce s cimbálovou muzikou ZUŠ Pramének Uherský Ostroh. Více jak dvacet let tak spolupracujeme s Františkem Říhou, hudebním pedagogem a uměleckým vedoucím těchto těles, v nichž vychoval desítky vynikajících muzikantů.

Dokážete odhadnout, kolik folkloristů za to půlstoletí souborem prošlo?
No, přiznám se, že od roku 1964 postupně vypisuju a hledám jména všech, kdo v Děckách zanechal svou stopu nebo opačně, Děcka z Kunovic poznamenala jejich další životní směrování… Zkusím to v této chvíli odhadnout tak na tři stovky tanečníků a zpěváků.

Jaký je „repertoár" Děcek z Kunovic. Název souboru napovídá, že by se měl věnovat písním a tancům z Kunovicka, ale jejich záběr je, myslím, mnohem větší, je to tak?
Ano, náš záběr je širší. Vždy záleželo na tom, jaké bylo věkové složení dětí. Ale vždy pamatujeme na přirozenou práci s tělem a dětskou duší, své místo má motorika, hra s hlasem a pohybem, zvládání rytmických cvičení, zpívání, hry, figurální tance a taneční improvizace. Zpracovávaný materiál jsem se snažila vždy vybírat převážně z oblasti Dolňácka, ale pokud jsou děti vyzrálé, pohybově i mentálně zdatné, pak si troufáme i na tance náročnější z moravské i slovenské strany Kopanic.

V repertoáru tak máme písně a tance z Kunovic, Starého Města, Hluku, Dolního Němčí, ze Strání, Korytné, Starého Hrozenkova, Myjavy, Březové. Vedle autentického materiálu se rádi věnujeme i nejrůznějším stylizacím, k nimž jsem obzvláště ráda připravovala krojové stylizace nebo jevištní kostýmy, které zachovávaly charakter oblasti a splňovaly výtvarný požadavek tanečních hříček. Přesto, že dětské soubory to mají s krojovým fondem těžší (stále rostou a nejsou peníze a stálou obměnu krojů), podařilo se nám i tak dát dohromady několik variant a také pohodlnou verzi slavnostního kunovického kroje.

Jak budou vypadat oslavy padesáti let existence souboru?
Sedm generací se již měsíc schází a pilně cvičí, zpívá, hraje.....tedy věřím, že společně zažijeme příjemný sváteční páteční večer 28. listopadu v Uherském Hradišti na Klubu kultury se zajímavým programem, který udělá radost především zaplněnému sálu, ale už teď dělá radost všem účinkujícím, kteří se po letech setkávají na společných zkouškách.

Kdybyste měla říct jednu jedinou věc, která je podle vás v historii Děcek v Kunovic tou nejdůležitější, která by to byla?
Nejdůležitější? Že Děcka jsou, že budou… a že jsou ti, kteří je zodpovědně vedli, vedou a budou vést! Vést na zkouškách v tom neviditelném „lopocení", vést k těm základním a důležitým hodnotám, které si dnes mnozí vůbec neuvědomují!

Co byste Děckám z Kunovic popřála do dalšího půlstoletí existence?
Vždy jsem z Děcek měla radost, děcka nás přesvědčila, že jsou výborná parta, dobře fyzicky připravená, umí si vážit sebe sama a těch kolem, že znají spoustu písniček, umí se bavit, vědí, kde má své místo srdce… A navíc do toho tvůrčího procesu vnášejí kus sebe, pak se umějí projevit jako jedinečné individuality v sólech nebo spojují tanec do kompaktního celku, v němž je každý článek nepostradatelný.

A to, co dělají, dělají s chutí a přesvědčením, pro svou potěchu a obohacení, pro potěšení a obdaření diváků a posluchačů…Přeji Děckám, aby toto stále nacházely a také uměly dávat dál…