V den jeho narozenin, tedy 21. ledna, mohli návštěvníci naposled navštívit výstavu v zámecké galerii Uherského Ostrohu, která retrospektivně mapovala dílo tohoto umělce. O tom, jak se zrodila jeho vášeň pro tvorbu, kde čerpá inspiraci a proč začal malovat folklorní výjevy, prozradil v rozhovoru čtenářům Deníku.

Malířství jste neopustil ani v téměř osmdesáti letech. Jak jste se k němu dostal?
Zálibu v malování jsem zdědil po tátovi, který provozoval živnost malíře, natěrače a písmomalíře. Když jsem byl starší, dlouho do noci jsme společně malovali. Před studiem střední umělecko-průmyslové školy jsme s tátou navštěvovali kurz kreslení ve Veselí nad Moravou. To byla docela dobrá průprava pro výtvarnou školu.

Je malířstvím vaším celoživotním zaměstnáním nebo jste pracoval i jinak?
Už od studií jsem se snažil, aby kreslení a malování bylo mým celoživotním zaměstnáním. I když jsem byl po vojně zaměstnán jako grafik Brněnských veletrhů a výstav v tehdejším Gottvaldově, po osmi letech jsem se dostal za návrh loga Fatra do propagačního ateliéru v Napajedlech, kde jsem setrval 31 let.

Vystudoval jste Střední umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti, kde byl vašim profesorem i významný malíř Vladimír Hroch. Ovlivnil vás něčím?
Vladimír Hroch byl nejoblíbenějším malířem ve škole. Naučil mě hodně, ale nevím, jestli se dá najít něco, čím mě ovlivnil. On byl krajinář a malíř květinového zátiší. Kdežto já jsem se už tehdy orientoval jiným směrem.

Ve vaší tvorbě můžeme najít obrazy krajin, figurální kompozice s akcentem na lyricky ztvárněné ženské motivy, zátiší, surrealistická díla či folklorní výjevy. Vaše díla jsou tedy rozmanitá. Co vás při malování inspiruje?
Zajímám se o vše, co mě obklopuje a co je mi blízké, proto je má malířská tvorba mnohotvárná. Inspiraci nalézám v poslechu klasické hudby a zpěvu. V přírodě nalézám krásu v různých podobách a situacích. Snažím se řídit mottem, které mi vepsal Max Švabinský, při návštěvě jeho ateliéru v Praze, do Bezručovi knihy Stužkonoska modrá. Přírodu miluj vždy a všude.

Když se podíváte na svá prvotní díla a na obrazy, které jste vytvořil v posledních letech, v čem se podle Vás liší? Je v nich patrný například pohled na svět, který se s věkem mění?
Věk v porovnání mezi prvotními a současnými obrazy nehraje až tak důležitou roli. Od mládí, od první kresby a malby bylo a je patrné, že inklinuju k názoru a tvorbě nadrealistické, i když samozřejmě s ní vycházím.

Někteří umělci si stěžují, že nemohou najít správnou inspiraci. Setkáváte se s tímto problém?
Nevím, jestli tento problém mají i výtvarníci. Inspirace nás obklopuje, koluje i v naší mysli. Stačí ji jen v pravý okamžik zachytit a dál rozvíjet na papíře nebo na plátně. Já jsem nedostatek inspirace nikdy neměl, takže tento problém řešit nemusím.

Od roku 2007 se věnujete i folklorní tvorbě. Co vás k ní přivedlo?
Jednou mě navštívil sběratel folklorního umění z Hodonína. Po zhlédnutí mých prací ho napadlo, abych zkusil malovat folklorní dění. Na jeho rozhodnutí jsem do rána měl domem rám s plátnem, což mě přivedlo k tomu, že ten folklor přece jen zkusím. Tehdy jsem namaloval dva obrazy, Krojované jaro a triptych Ostrožské hody s právem, které byly dokonce brzy vystavené v Galerii Slováckého muzea.

Váš vztah ke Slovácku i folkloru je velice kladný. Účastníte se v kroji nějakých akcí nebo si je vychutnáváte jako pozorovatel?
Táta měl kroje v lásce. V dílně často maloval krojované výjevy z Horňácka, odkud pocházel. Takže jsem si já brzy vypěstoval vztah ke krojům a folkloru. Dokonce mám uchovanou zvětšeninu z dětských let, kdy mě a sourozence rodiče oblékli do ostrožských krojů. Stopu v mém díle zanechal folklor několika výstavy na Slovácku a Valašsku, právě na popud zmíněného sběratele. Dnes se raduji z folkloru jako divák, poslední hody jsem namaloval v roce 2016.

Co je vašim největším životním úspěchem?
Největším úspěchem a radostí v mém dosavadním životě je právě to co dodnes můžu dělat a dělám.

Zdeněk Hudeček se narodil v roce 1938 v Uherském Ostrohu. Tento absolvent Střední umělecko-průmyslové školy v Uherském Hradišti po dokončení školy nastoupil do podniku Výstavnictví Zlín (pobočka Brněnských veletrhů). Poprvé se výrazněji představil na výstavě mladých v roce 1966 a poté o dva roky později na Salonu 68 v Domě umění ve Zlíně. Doposud připravil kolem čtyř desítek autorských výstav převážně na Slovácku a jihovýchodní Moravě, ale také v Ostravě, Vsetíně, Praze, Havířově. Často se zúčastňuje kolektivních výstav, a jen pro připomenutí mu na Mezinárodním veletrhu výtvarného umění v Českých Budějovicích v roce 2010 byla udělena Czech art Festivalu v kategorii malba. Jeho tvorba vychází z reality, ale je ozvláštněna imaginací, sněním, něhou a hledáním krásy. Jeho častým námětem jsou muzikanti a zpěváci Martin Hrbáč, Jiří Pavlica, Luboš a Dušan Holých, František Okénka, Petr a Jura Petrů, Martin Zálešák a další.