Její žáci se rozdělí na několik míst v Uherském Hradišti. Na špatný stav objektu poukazuje ředitel vzdělávacího zařízení Stanislav Nemrava a celý pedagogický sbor už delší dobu.

Přestavte nám ZUŠ Uherské Hradiště. Jaké obory se zde vyučují, kolik dětí celkově školu navštěvuje, 
o které předměty je největší zájem?

Pro mě je tato škola od roku 1992 můj druhý domov. Je to místo setkávání se zajímavými lidmi – každý zaměstnanec této instituce, ať pedagogický či správní, je zajímavou osobností. Je nás kolem sedmdesáti, z toho učitelů je přes šedesát, žáků podle výkazu přesně tisíc sedm set. Nejvíc v Uherském Hradišti, méně v Kunovicích, Starém Městě, Buchlovicích a Polešovicích. Uměleckým vzděláváním ve čtyřech oborech – hudebním, výtvarném, tanečním a literárně-dramatickém – se snažíme vychovávat z dětí kulturní osobnosti, některé připravujeme na střední a vysoké školy, kde uplatní u nás nabyté vědomosti a dovednosti. Nejvíc žáků je v hudebním oboru – tradičně v klavíru, v současné době máme nejvíc houslistů, co pamatuji. Asi vzory našich absolventských souborů, jako je Cifra, Harafica a dalších, na Slovácku táhnou.

Co se ve škole od vašeho nástupu 
v roce 1992 změnilo?

Z největší základní umělecké školy v okrese Uherské Hradiště 
s 1200 žáky v roce 1992 se postupně stala největší ZUŠ ve Zlínském kraji a jedna z největších v České republice. Omládl a stabilizoval se pedagogický sbor. Postupně byly opraveny všechny pobočky, stejná zůstala hlavní budova školy na Mariánském náměstí. Přestavte si budovu, která je postavená kolem roku 1899 jako bytový dům, aby se postupně stala městskou hudební školou, lidovou školou umění a základní uměleckou školou, aniž by se po odchodu posledních nájemníků v této budově kromě stavebních úprav interiéru v šedesátých a sedmdesátých letech, výměny střechy a oken něco podstatného změnilo. Na jednu stranu je to dobře pro jakýsi druh kontinuity, genia loci, na druhou stranu jsou technická a hygienická omezení již hodně limitující pro normální fungování školy. Přichází k nám dospělí lidé se slovy: tady je to od doby, kdy jsem před třiceti lety chodil do klavíru, pořád stejné. Pro mnoho lidí má budova na Mariánském náměstí a ve Františkánské ulici pořád své kouzlo. Ne náhodou napsal pro školu v roce jejího 70. výročí Jiří Pavlica skladbu „Uličkou tichá hudba zní". O těch nedostatcích už bylo napsáno mnoho. Jen pro pořádek: drolící se fasáda, špatné hygienické podmínky, zoufalé elektrické vedení, prehistorické lokální vytápění (na chodbách nevytápění), děravé pavlače, praskliny ve zdech. Jsem rád, že se to konečně dalo do pohybu.

V červencovém Zpravodaji města UH uvádí místostarosta Hradiště Evžen Uher, že město mělo na opravu školy v roce 2004 příslib z ministerstva financí, ale se školou nepanovala shoda. Vy jste opravu budovy odmítli?

Celá „historie" snahy pedagogů 
o prostory, které by odpovídaly této vzdělávací instituci, je poměrně složitější. Rekonstrukce budovy na Mariánském náměstí se zvažovala již v devadesátých letech. Za starostování Ladislava Šupky byly však škole nabídnuty prostory v opravovaných bývalých jezuitských kolejích na Masarykově náměstí. V roce 2001 jsme zde dokonce v prvním patře zahájili vyučování v osmi místnostech s perspektivou, že po jejich rekonstrukci do horních pater přesuneme celou školu. Proto jsme již netrvali na opravě školní budovy. Naše idea, že z „domu služeb" a půdních prostor komplexu vytvoříme centrum vzdělání a kultury nejen pro naše žáky, ale i pro veřejnost, nás provázela i v dalších letech, kdy se rozhodovalo, co se s touto historickou budovou stane. Zapálenost pedagogů školy pro myšlenku kulturního a vzdělávacího centra v bývalých jezuitských kolejích byla tak velká, že opět vedla v roce 2004 k negativnímu postoji k rekonstrukci budovy na Mariánském náměstí i k nabídce přestěhování do kasáren. Tehdy jsme cítili, že pro své město můžeme se svým profesionálním pedagogickým a uměleckým potenciálem udělat hodně právě v prostorách, ve kterých kdysi sídlilo duchovno a vzdělávání. Apelovali jsme na veřejnost, psali petice, poukazovali na obdobné budovy v republice, vše nadarmo. Se zdůvodněním, že se tam všichni nevejdeme nebo provoz by byl pro nás moc drahý, jsme tam nakonec vpuštěni nebyli (dnes jsou v těchto prostorách kanceláře Klubu kultury a Galerie Joži Uprky – pozn. red.). Z dnešního pohledu bylo naše tehdejší donkichotské jednání kontraproduktivní a někteří lidé nám to stále připomínají. Ano, mohli jsme mít opravenou školu nebo učit v kasárnách, ale naše město mohlo mít zase 
v bývalých jezuitských kolejích živý prostor plný lidí se zájmem 
o kulturní vyžití ve všech oborech, alternativní kulturu. Přiznám se, že mě to pořád mrzí. Už je to ale dávno a my se od roku 2010, kdy došlo k tomu zásadnímu rozhodnutí, soustředíme už jen na rekonstrukci naší současné budovy.

Jakou roli v umístění Základní umělecké školy Uherské Hradiště hrál zřizovatel, kterým je od roku 2001 Zlínský kraj?

Vzhledem k tomu, že naše budova je v majetku města Uherské Hradiště, ze strany zřizovatele až do roku 2010 nevyšel žádný impulz
k řešení této situace. Až při slavnostním otevření nově rekonstruované ZUŠ v Bojkovicích mně sdělil tehdejší náměstek hejtmana Libor Lukáš, že naše škola je „na řadě". A opravdu se něco začalo dít, protože na základě předpokládané dohody s městem o převodu objektu za určitých podmínek na kraj byla vypracovaná studie její rekonstrukce za 67 milionů. To mně také potvrdil při slavnostním otevření nové budovy ZUŠ 
v Uherském Brodě tehdejší radní Zlínského kraje pro školství. Bylo to ovšem těsně před krajskými volbami na podzim 2012, kdy bylo všem jasné, že jsme největší ZUŠ ve Zlínském kraji s nejhoršími podmínkami pro práci. Po volbách bylo vše jinak. Z dalších jednání jsem vyrozuměl, že z ekonomických důvodů do budov v takovém stavu jako je ta naše, Zlínský kraj investovat nebude. V tomto duchu se nesla i komunikace mezi krajem a radnicí v Uherském Hradišti. Byli jsme opět na začátku.

Co podle vás „donutilo" město 
k opravám, co byl podle vás hlavní impulz? Myslíte, že přispěla i vaše cesta za náměstkyní ministra?

Situace školy určitě zřizovateli ani majiteli budovy nebyla lhostejná, šlo jen o to, abychom se dostali včas do centra dění. V prosinci 2013 svolala předsedkyně výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost Zastupitelstva Zlínského kraje Ivana Majíčková do školy zasedání, z kterého vyšla doporučení Zlínskému kraji urychleně řešit společně s městem sídlo základní umělecké školy. Z našeho pohledu se pak opět dlouho nic nedělo a já jsem měl pocit, že jsem v situaci, kdy můžu akorát tak turistickým výpravám ukazovat praskliny ve zdech a rozpadající se fasádu školy. Ta moje návštěva u náměstkyně ministra kultury paní Matouškové začátkem dubna 2014 byla velmi příjemným, ale v podstatě jen zoufalým a jakoby posledním tempem tonoucího. Paní náměstkyně mně po seznámení s fotografiemi naší školy poradila, abychom se pokusili navrhnout zařazení budovy mezi památky, protože ministerstvo v roce 2015 plánuje z evropských peněz opravovat objekty, které slouží ku vzdělávání. I nelenil jsem a druhý den po návratu z Prahy navštívil Národní památkový ústav v Kroměříži, kde jsem paní doktorce Janě Spathové vylíčil výsledek mé cesty za její vzdálenou nadřízenou. Nedlouho poté přijeli do naší školy památkoví průzkumníci, zaznamenali historičnost budovy a její architektonické zajímavosti, slíbili předat dál výsledky své mise a zase odjeli. Tato divoká individuální akce byla odsouzena k nezdaru, protože výsledek byl nejistý a probíhala bez vědomí vlastníka domu, i když za mohutné regionální medializace. Mezitím se už kola pohnula, v závěru školního roku a o prázdninách proběhlo několik nových jednání, jejichž motorem byli za zřizovatele krajský radní pro školství Petr Navrátil a za město Stanislav Blaha. Nová naděje, řekl by Luke Skywalker, bude se rekonstruovat.

Naplánované opravy odstraní všechny neduhy budovy, nebo bude muset něco počkat?

Když v roce 2011 přišel investiční odbor Zlínského kraje s projektem rekonstrukce budovy, věděli jsme naprosto jasně, co budeme potřebovat pro regulérní fungování školy našeho druhu. Jsme škola čtyřoborová, takže nutností podle našich osnov jsou individuální učebny a prostory pro skupinovou výuku hudebního oboru, místo pro pravidelné besídkové koncerty, taneční sál, výtvarné třídy, jevištní prostor s učebnou pro literárně-dramatický obor, sklady a nutné kanceláře. Po posledním jednání s hejtmanem a místostarostou Hradiště na velké emancipační akci veřejných základních uměleckých škol Zlínského kraje v Kongresovém centru jsem vyrozuměl, že opravit by se měly nejdříve v první fázi učebny pro hudební, případně taneční obor za 40 milionů a v druhé fázi vybudovat výtvarné učebny na půdě a sál literárně-dramatického oboru ve dvoře. Pro základní uměleckou školu je důležité, když jsou všechny obory pohromadě. V Uherském Hradišti měly některé strany po čtyřech letech opět ve svých volebních programech opravu ZUŠ, zřizovatel své zušky podporuje, věříme, že radnice bude v načatém díle s podporou kraje pokračovat. Nastala doba radostného očekávání a důvěry v lepší zítřky.

Jaká je tedy vaše současná situace? Kdy se vystěhujete ze současného působiště?

Už jsem na webových stránkách školy informoval rodiče o plánovaných změnách ve vyučování 
v Hradišti v souvislosti s plánovanou rekonstrukcí budovy na Mariánském náměstí. V současné době již připravujeme třídy pro výtvarný, taneční a literárně-
-dramatický obor v budově bývalé okresní vojenské správy a soukromé školy Čtyřlístek na Tyršově náměstí, která je vzdálená asi 200 metrů od ZUŠ na Mariánském náměstí. Výuku zahájíme 3. listopadu, v pondělí 10. listopadu zde proběhne slavnostní zahájení a den otevřených dveří pro veřejnost. Třídy na Mariánském náměstí, které opustí vyučující a žáci nehudebních oborů, obsadí žáci kytary, keyboardu a akordeonu z Atria na Masarykově náměstí se zahájením výuky také 3. listopadu. Je jasné, že stěhování bude náročné, doufáme však, že vše zvládneme. Termíny jsou už smlouvami s městem jasně stanovené, takže v to pondělí 3. listopadu tohoto roku budou už někteří žáci v nových třídách. Pro taneční obor bude třída připravena po položení baletizolu, umístění zrcadel a madel, o zahájení výuky v nových prostorách budou děti a rodiče průběžně informovaní.

Část vašich oborů se tedy stěhuje do budovy bývalé vojenské správy (OVS), odkud se ale jiná škola odstěhovala také kvůli nevyhovujícím prostorům, jsou v lepším stavu než vaše původní budova?

V Hradišti není mnoho volných budov, do kterých by se mohlo nastěhovat šest výtvarných tříd, taneční a literárně-dramatický obor. Uvažovalo se o kasárnách nebo uvolněných prostorách ve středních školách. Nakonec rozhodnutí z prostorových důvodů padlo na bývalou OVS. Budova už byla tři roky v nabídce na prodej, ale zájemci zatím nebyli, tak jsme toho využili. Zjistili jsme, že je zde nové elektrické vedení a nové podlahy, až začnou mrazy, uvidíme, co provede zastaralé topení a jak budou větrat tenká skla v oknech. Město pro naši potřebu ze svých prostředků upravilo některé místnosti, ve většině našich požadavků nám pracovníci správce budovy a správy majetku města vyšli vstříc. Pro potřebu nehudebních oborů je jako dočasné působiště tento prostor nejvhodnější. Ještě diskutujeme, jak tomu domu budeme říkat. Radil jsem se s Blankou Rašticovou, která objevila, že v budově bydleli stavitelé Otakar Jaroš a Otakar Jedlička. Tedy Otakar první a třetí – a ten druhý tady mezi námi ještě pořád žije. Nabízí se tedy, že budeme chodit do školy k Otakarům. Otakara výtvarného, tanečního a divadelního. Pak už nám jen bude chybět na dveřích namalovaný Otakárek feniklový.

Kam se budou stěhovat žáci a učitelé hudebního oboru?

Když došlo mezi zřizovatelem školy a majitelem budovy k dohodě, že její technický stav je pro funkci školy neudržitelný, odbor školství Zlínského kraje vytipoval několik objektů, z nichž právě ten, do kterého se bude pravděpodobně v lednu stěhovat hudební obor, je prostorově nejvhodnější. Jedná se o polovinu Domova mládeže Střední odborné škola a Gymnázia Staré Město v Revoluční ulici (starý Mojmír – u ZŠ Za Alejí – pozn. aut.). Tyto prostory se ale pro nás budou také muset opravit. Na internetu už je výzva pro stavební firmy za tři a půl milionu, kompletní výměna elektrického vedení, akustické vestavby, s termínem úprav nejpozději do 14. ledna 2015. Do těchto prostor se s celým hudebním oborem vejdeme, budova je však mimo centrum, takže zatímco dítě, které chodí na hudební nástroj a zároveň do výtvarky prostě dříve seběhlo o patro níž, teď bude muset pochodovat 20 minut do jiné budovy. Jsme zvědaví, co to provede s rozvrhy. Podle sdělení z investičního oddělení Zlínského kraje je stěhování hudebního oboru z Mariánského náměstí do Domova mládeže v Revoluční ulici 
v průběhu měsíce ledna 2015 reálné. Druhé pololetí tohoto školního roku tedy bude pro nás, ale i pro rodiče a děti poněkud náročnější. Musíme si udělat analýzu počtu docházejících žáků v jednotlivých dnech a hodinách, v případě, že to bude potřeba, můžeme počítat 
s pomocí ČSAD.

Jak dlouho by opravy podle vašich informací měly trvat a kdy byste se měli vrátit do své původní budovy?

Na Mariánském náměstí již v současné době probíhají různá měření a kopou se sondy, zjišťující statiku jednotlivých pater. Věříme, že práce budou i nadále pokračovat a my se brzy vrátíme se všemi žáky do opravené budovy.

Na jaké pořady se lidé mohou z vaší školy v nejbližší době těšit?

Přestože teď máme nejvíc starostí se stěhováním, nezapomínáme ani na své povinnosti vůči veřejnosti. V listopadu již začnou besídkové koncerty ve školním sále, první velký koncert k Roku české hudby je 19.listopadu v Redutě, vánoční jsou 10. a 18. prosince 
v Redutě a Klubu kultury. Další koncerty jsou v jednotlivých pobočkách, nejdřív bych však chtěl pozvat veřejnost na slavnostní zahájení provozu nových prostor ZUŠ v budově na Tyršově ulici 
s dnem otevřených dveří 10. listopadu od 13 hodin, na prohlídku školy a loutkové představení „Obrazy ze života Ilji Muromce", kdy dojde k přestřižení pásky za účasti zástupců zřizovatele, představitelů města a dalších hostů.

Stanislav Nemrava

- má 60 let a bydlí v Uh. Hradišti
- je absolvent pedagogické fakulty UJEP – dnes Masarykovy univerzity 
v Brně obor český jazyk – výtvarná výchova, od roku 1992 ředitel ZUŠ Uherské Hradiště, učitel literárně–dramatického oboru ZUŠ
- inscenuje divadelní představení, vystavuje obrazy a objekty. S jedním z jeho objektů na obálce vyjde v listopadu další kniha o jihoamerické literatuře. Tentokrát bude na pultech v Madridu a Barceloně