Ale povedlo se a patří jim díky za odvahu. Dnes si proto můžete přečíst zpověď ředitele Základní školy Sportovní v Uherském Hradišti Milana Melichárka.
DĚTSTVÍ
Má nejhezčí vzpomínka z dětství…
Na dětství mám jen krásné vzpomínky. Něco špatného buď nebylo, nebo jsem to zapomněl. Vyrůstal jsem v rodinném domku se zahradou a totéž bylo u babičky. Už tehdy jsem si zamiloval vesnické prostředí. Dodnes si dobře vzpomínám na krmení králíků či hus, na chytání ryb, na ochutnávání plodů přímo na zahradě, na prozkoumávání všech možných i nemožných míst s kamarády, na různé hry s míčem, hlavně fotbal, vybíjená a na děcka. Je toho moc, na co si z dětství vzpomínám, ale vždy to doprovází příjemné pocity.
Jaký jsem byl žák?
Byl jsem zodpovědným žákem, kterého bavilo vše, co se ve škole dělalo. Asi i proto jsem ve škole zůstal jako pedagog. S učením jsem neměl žádné potíže, takže jsem si vychutnával pocity pohody a spokojenosti ze zvládání různých úkolů. Ani mě nenapadlo něco flákat, užíval jsem si, že nám bylo všechno předkládáno jak na zlatém podnose. Tím ovšem neříkám, že není docela dost lumpárniček, do kterých jsem se zapojil jako žák i student.
Nejoblíbenější a nejnenáviděnější předmět?
Ve škole mě bavily předměty podle toho, kdo a jak je vyučoval. Dobrých učitelů mě učilo opravdu docela dost, jmenovat však kvůli spravedlnosti vůči ostatním nebudu. Vždy jsem měl nejblíže k tělocviku. Hodně zajímavé pro mě bývaly matematika, zeměpis a přírodopis, ale také český jazyk. Mezi neoblíbené patřily jednoznačně výtvarná výchova tu fakt nemusím, a také cizí jazyky.
Moje první láska?
První lásky jsou pro mě vyjadřování vzájemných větších sympatií s holkami na druhém stupni základní školy. Takových hezkých prvních lásek jsem měl víc ve škole i v partě v naší ulici. Bylo to pěkné a stálo to za to. Nevinné flirtování, předvádění se, randění, zamilované pohledy, posílání psaníček se líbilo všem.
Čím jsem chtěl být?
Pamatuji si, že jsme několikrát museli vyplňovat, čím chceme být. Na základce jsem vůbec neměl představu a ani jsem to nechtěl řešit, tak jsem psal, že budu vojákem nebo horníkem, protože tehdy na tato povolání byly důkladné nábory. Horší pak bylo se z toho jako evidovaný kádr vymluvit. Na gymplu už to vše směřovalo k učitelskému povolání, těšil jsem se, že já budu učit někoho.
RODINA
Jak potkal svého životního partnera?
Svého životního partnera jsem potkal poprvé asi ve třech letech ve cvičení v Sokole. Pak jsme si dali oddech, aby nás osud nasměroval do jedné třídy na gymplu, kde jsme s Janou byli nejmladší a narozeni přesně o měsíc od sebe. Pak jednou na branném kurzu přeskočila jiskra a já věřím, že vzplál věčný oheň.
Děti, to jsou starosti i radosti…
Děti jsou pro mne jen radosti, na starosti s dětmi je u nás doma maminka. Já si užívám toho, k čemu jsme je jako rodiče poctivě vedli od jejich narození. Radka i Martin jsou samostatní, zatím vždy nad věcí, všestranně učenliví a celkem úspěšní. V naší rodině se můžeme na sebe vzájemně spolehnout, takže u mě s dětmi naprostá spokojenost a doufám, že i u nich.
Kdo je u nás pánem domu?
Přiznávám, že většinou mám první a poslední slovo já. Ale jen proto, abych ulehčil manželce od náročnosti organizovat život rodiny. Jinak je to ona, která má domácnost pod kontrolou a vede nás k pořádku. Velmi si vážím toho, jak zvládá všechny ty domácí práce, od úklidu přes vaření až po péči o květiny a zahrádku. Já se pak mohu věnovat typicky „mužským" domácím činnostem.
Co mě dokáže totálně vytočit?
Doma s ničím takovým problém nemám. Snad jen, když nemůžu najít nějakou věc, o které si myslím, že jsem ji dal na nějaké místo, a ona tam není za její „přemístění" pak „mohou" všichni, ale přiznávám, že čím dál častěji i já. Někdy mě trochu vadí, doma i v práci, když potřebuji s něčím pomoci a jak na potvoru není nikdo po ruce. Obecně v životě mě u lidí vytáčí výmluvy, lenost a arogantní chování.
Domácí práce nenávidím, či miluji?
Domácí práce mně vůbec nevadí, naopak přináší mi odpočinek a relaxaci. Doma však neperu, nežehlím, nevařím a neuklízím. Rád tvořím, opravuji a pečuji o živé i neživé věci. Bydlení ve starším rodinném domku, které neustále „vylepšujeme", péče o zahradu, zahrádku a dvůr, přináší nové a nové úkoly a zkušenosti to se mi líbí.
KONÍČKYA TAK
Když si chci oddechnout, dělám…
V rámci odpočinku si mohu vybrat z mnoha možností, které mne opravdu baví, ale bohužel zdaleka ne všechny mám čas využívat podle představ. Přesto pravidelně každý týden hrávám fotbal, florbal a volejbal, v létě k tomu navíc přibývá tenis a plavání, v zimě lyžování. Pravidelně navštěvuji sportovní utkání a také si různé druhy sportu vychutnávám v televizi. Odpočinu si na různých kulturních a hudebních akcích, v divadle, na plesech nebo koštech. Pravidelně jezdíme na aktivní poznávací dovolené a na výlety do přírody. V neposlední řadě si fakt hodně odpočinu při pracech na domě a zahradě. Je krásný pocit, když je pěkný dům a dvůr, užitečná zahrádka, posečená a plodící zahrada a k tomu třeba dobrá domácí pálenka.
Mé nejoblíbenější jídlo?
Mám rád všechna jídla, mám úctu k těm, kteří jej připraví. Nejvíce si však pochutnám na pečené kačeně se zelím a knedlíkem. Hodně mně chutnají také lasagne.
Pivo lahvové, nebo točené?
Pivo moc nepiju, vynahrazujeme to doma i ve společnosti vínem. O to větším zážitkem je pro mne občasné pití točeného piva, ke kterému si většinou dám hodně česnekovou topinku s pikantní masovou směsí.
Kulturní událost, která mě v poslední době zaujala?
Hodně hluboce se mi vryly do paměti muzikály ve Slováckém divadle, například Cikáni jdou do nebe. Dozvuky jsou ve mně také z letního společného vystoupení cimbálovek Sľuk a Harafica. Nejvíce však mám před očima „hrající" fontánu v Mariánských Lázních nápaditě tryskající voda citlivě podbarvená hudbou, to byl v poslední době velký zážitek.
Můj vztah ke sportu…
Jen a jen kladný. Sportuji aktivně na hřištích i pasivně u televize. Navíc mám sport a sportování i v popisu práce v ZŠ Sportovní, kde pracuji, vedeme naše žáky ke sportu a zdravému životnímu stylu.
PRÁCE
Proč dělám to, co dělám?
Vždy mě více baví, když mohu něco ovlivnit, někomu pomoci, něco udělat, něčeho dosáhnout. Díky nějakým šťastným okolnostem v mém životě mně to všechna moje zaměstnání vždy umožňovala. Nesmírně si toho vážím a snažím se dělat věci pořádně a naplno.
Je mi práce koníčkem, nebo „jen" obživou?
Moji práci vykonávám rád, má pro mě smysl, jsem s tím, co dělám, spokojen. Mohu nějakým způsobem v rámci mých možností a kompetencí řešit mnoho různých věcí, je to náročné, je to velká odpovědnost, ale zároveň je v tom svoboda. Na uživení rodiny přitom samozřejmě musím myslet.
Kdy jsem v práci nejšťastnější?
Když se mi podaří dotáhnout do konce nějaký nápad, nejlépe náročnější na realizaci. Dokáži se však zaradovat z vyřešení jakéhokoliv úkolu, člověk sám pozná, jestli se něco zdařilo více nebo méně. Obecně jsem v práci šťastný, když škola funguje jak má a lidé s tím vyjadřují spokojenost.
Kdy mám chuť s tím seknout?
Vadí mi, když dochází k nepochopení a zbytečným konfliktům. Ale seknout s prací? Takto neuvažuji. Při nástupu na ředitelské místo jsem od známé dostal bloček s deseti papíry s nápisem vztekožrout s návodem zničit jeden papír v případě náhlého návalu vzteku. Doteď mám v bločku všech deset listů.
Čím bych chtěl být, kdybych se zasnil…
Chci být tím, čím jsem. Jen na nějakou dobu bych chtěl být možná cestovatelem na „volné noze" nebo zahradníkem na vlastní zahradě.
OSTATNÍ
Historka, která mě v poslední době nejvíce pobavila…
V létě jsme poznávali krásy Ukrajiny. V muzeu v Koločavě, když jsme obdivovali obrněný transportér z války, se nám představil nějaký mladý muž jako manažer přes výlety a nabídl nám vyjížďku na kabině tohoto OT. Souhlasili jsme. Bylo dopoledne, on zavolal řidiči, vysloužilci z Afghanistánu. Ten byl v nedaleké hospodě, ale že za chvíli přijede. Mezitím začalo pršet, takže jsme náš výlet odložili. Pozdě odpoledne po dešti jsme manažera kontaktovali znovu, on řidiči zase zatelefonoval, ten byl opět v hospodě. I když jsme na něj museli delší dobu čekat a přijel hodně nerovně na starém kole s kanystrem benzínu na nosiči, jízdu s ním jsme riskli. Jeli jsme asi hodinu polem nepolem, cestou necestou, řekou neřekou, ale bez problémů. A zážitek to byl neskutečný.
