Vzpomínáte si, jak vypadala uherskohradišťská knihovna, když jste do ní poprvé vkročil?

Byla to taková nevýrazná, šedá budova, plná regálů s knihami. Některé knihovnice v té době ještě nosily pracovní pláště. Myslím, že červené s bílými puntíky.

To zní strašně nudně…

Ale to nebyla žádná výjimka. Ony tenkrát vypadaly knihovny jedna jako druhá. Chodil jsem do knihovny v Uherském Brodě, Bučovicích nebo Boskovicích. Všude fungovalo lístkové půjčování, kdy se z knih vytáhly papírové knižní lístky, daly do pytlíku se jménem čtenáře a do papírových legitimací se propiskou napsal počet půjčených knih, jejichž počet knihovnice stvrdila parafou.

Kdy jste nastoupil do uherskohradišťské knihovny pracovně?

Na sklonku totalitního režimu, v srpnu 1989. Byl jsem v té době rarita, protože muž v knihovnické profesi byl ojedinělý jev.

Co jste tam tenkrát dělal?

Nastoupil jsem jako řadový knihovník a pracoval jsem v oddělení pro dospělé, kde jsem půjčoval knížky. A protože jsem byl svobodný a mladý, tak jsem si vyzkoušel snad všechna tehdejší pracoviště. Tenkrát pod nás spadaly všechny knihovny v regionu, a když někde onemocněla knihovnice, vyfasoval jsem klíče a už jsem jel.

Taková znalost prostředí se vám ale dnes hodí, ne?

Určitě. Skutečnost, že jsem si prošel všechna oddělení, je výborná, protože člověk zná všechny stránky své profese. I když se naše povolání hodně změnilo, základní principy zůstávají stále stejné. A také zaměstnanci mi nemohou jen tak něco namluvit.

Vy jste ale po určité době knihovnu opustil…

Po sedmi letech jsem usoudil, že je čas na změnu. V knihovně vládly zažité postupy, které mi nevyhovovaly. Měl jsem pocit, že mě práce v této podobě neuspokojuje. V té době knihovna navíc neměla ani zdaleka takové aktivity jako dnes.

Dnes jste ředitelem. Jak vypadá takový den šéfa knihovny?

To je různé, záleží, který je to den.

Tak třeba úterý. Ptám se, jelikož se mi líbí představa, že ředitel knihovny přijde do práce, uvaří si kávu, prolistuje noviny, přečte knihu…

Je to líbivá představa, ale bohužel to tak nefunguje. Větší část je o organizaci a úřednické práci. Ráno přebírám a vyřizuji poštu, a to jak papírovou, kterou distribuuji dál, tak e-mailovou. Ředitel knihovny nemá žádnou asistentku, na to nemáme finanční prostředky, takže dělám i tyto práce. Jsem ale také tak trochu údržbář, trochu webmaster, trochu pracovník propagace, prostě trochu ode všeho. S každou věcí totiž zaměstnanec přiběhne za ředitelem. I když se utrhne klika na záchodě, tak se jde za ředitelem. Zrovna teď jsem několik dnů řešil zcizené okapy.

Opravdu roznášíte i poštu?

Ano, nosím ji osobně, protože zároveň si projdu a také trochu zkontroluji jednotlivá oddělení a hned vidím, zda je vše v pořádku. Kdybych seděl celý den zavřený v kanceláři, brzy bych se ocitl mimo reálné dění, a to bych nechtěl.

A kdy se ředitel knihovny dostane ke čtení?

V pracovní době prakticky vůbec. Čtu až doma.

Co nyní čtete?

Vše o první světové válce. Píši totiž seriál o první světové válce pro Slovácký deník a také připravuji vydání knihy na stejné téma. Navíc mě toto téma bytostně zajímá.

Víte, kolik čtenářů navštíví knihovnu za den?

Uherskohradišťská knihovna naštěstí netrpí nedostatkem čtenářů. Obsloužíme až 700 lidí denně. Stále se držíme nad hranicí 8 000 čtenářů, vloni jsme měli 8 600 registrovaných lidí. Pak je také velká skupina neregistrovaných čtenářů, návštěvníků, kteří chodí na internet, nebo si přijdou do knihovny jen posedět a něco přečíst. V loňském roce jich přišlo téměř 200 tisíc. Máme dlouhodobě nejvyšší čísla v porovnání se stejně velkými knihovnami. Když vezmeme v potaz počet obyvatel města, tak to vychází, že každý třetí je čtenářem naší knihovny.

Kdybyste měl jmenovat jednu nejzásadnější věc, která se v knihovně změnila za dobu vašeho knihovnického života, která by to byla?

Jsou to jednoznačně elektronické služby. Internet, z kterého měly knihovny strach, knihovnictví významných způsobem posunul. Když čtenář v minulosti cokoli potřeboval, musel do knihovny osobně zajít, tam třeba zjistil, že požadovaná kniha je vypůjčená nebo jí knihovna nedisponuje. Dnes téměř vše vyřešíte z domu, pokud tedy máte připojení na internet. Fyzicky si ale knihu musí vyzvednout, to zatím není dořešeno (smích).

Jak to vypadá v praxi?

V on-line katalogu knihovny zjistíte, jestli požadovanou knihu vůbec máme, a pokud ano, zda je půjčená, nebo ne. Pokud je vypůjčená, můžete si ji rezervovat. Máte také možnost vyhledat si jakékoliv časopisy, články nebo jiné informace. Tyto služby čtenáři šetří to nejdůležitější čas.

Mluvíte o internetu skoro s obdivem. Nebojíte se, že internet způsobí konec knih?

Já o něm nemluvím s obdivem. Má samozřejmě kladné i záporné stránky. Čtenářům internet určitě pomohl ke kvalitnějším službám. A co se týče elektronických knih, je složité předvídat budoucnost. Domnívám se ale, že ještě dlouho bude existovat skupina čtenářů, která upřednostní tištěnou knihu. V příštích letech tak budou oba formáty knih existovat vedle sebe. Knihovny ale musí zareagovat a začít nabízet obojí elektronickou i tištěnou knihu. A je na čtenáři, kterou formu si vybere.

Ale elektronické knihy si nesou i řadu problémů…

Pro knihovny je největším problémem už několik let neřešená legislativa. Mám obavy, že pokud se urychleně neschválí návrh nového autorského zákona, tak se e-knihy budou stahovat nelegálně, jako tomu bylo v případě hudebních nosičů. Lidé si poradí i bez legislativy.

Kdy si v uherskohradišťské knihovně půjčíme elektronickou knihu?

Půjčování elektronických knih jsme rozjeli od 1. září, a to jako první knihovna ve Zlínském kraji. Zatímco dříve si u nás mohli lidé půjčit pouze tituly, které měly volná autorská práva, například knihy Karla Čapka, nyní mají k dispozici soubor 400 atraktivních a především nových titulů. Najdou zde i šlágry typu Tučkové nebo Larssona.

Jak to funguje?

Čtenář musí být zaregistrovaný v knihovně. Přes náš katalog Carmen si najde elektronickou knihu, zadá číslo průkazu, svůj PIN a pak si vybere knihu. Prostřednictvím eReadingu mu titul bude zaslán na příslušné čtecí zařízení, tedy buď na tablet, nebo na chytrý mobil. Pokud použije čtečku, tak pouze eReading. Nutností je operační systém Android, které nové tablety nebo chytré mobily vesměs mají.

To zní jako jedno velké pozitivum. Má toto půjčování i nějaký nedostatek?

Úskalí je, že po 21 dnech knížka bez jakéhokoliv varování zmizí. Výhodou ale zase je, že jednu elektronickou knihu si může půjčit neomezený počet lidí a čtenář nedostane žádnou upomínku.

A celý tento servis je pro čtenáře zdarma?

Pro čtenáře ano, protože podle knihovního zákona má každý čtenář nárok na výpůjčku zdarma. Ale jde o komerční projekt, takže náklady s tím spojené nese knihovna. Za každou výpůjčku platíme 49 Kč. Jde o pilotní projekt, proto předpokládám, že v okamžiku zapojení většího počtu knihoven vznikne tlak, aby cena klesla. Také zcela jistě vznikne konkurenční prostředí, které cenovou hladinu v budoucnu sníží.

V servisu jdete čtenářům hodně vstříc. Které ze služeb návštěvníci knihovny nejvíce přivítali?

Když jsem se stal ředitelem, tak jsem přemýšlel nad tím, co lidé nejvíce potřebují. Nejsme studijní knihovna, která má jasný segment čtenářů. My musíme dbát na sedmileté čtenáře, ale i na sedmdesátileté. Lidem nejvíce chybí čas, tudíž jsme hledali služby, které jim jej ušetří. Kdysi jsme začali upomínkami pomocí e-mailu a sms zpráv, poté následovala upozornění na rezervace, bezplatné předupomínky, ale také pozvánky na akce a mnohé další.

Kterou ze služeb považujete za nejlepší?

Postřehl jsem, že lidé si nepamatují otvírací dobu. Často se stávalo, že člověk přišel s igelitkou knížek před knihovnu a naštvaný s ní i odcházel domů, protože bylo zavřeno. V tu chvíli mě napadlo pořídit box na vracení knih. To je asi nejvíce kvitovaná věc, kterou jsme zavedli. Panovaly sice obavy, aby box někdo nepoškodil, ale čtenáři si na něj velmi rychle zvykli a oblíbili si jej. Dnes mohu říci, že funguje bez problémů už čtyři roky.

Ale novinky máte také při vracení knih…

Ano. Od letošního roku mohou lidé z městských čtvrtí vrátit knihu kdekoliv na naší pobočce a naopak.

Máte také nějaké nadstandardní služby?

Zavedli jsme službu Bleskovka. Člověk, který si nechce knihy sám vybírat, jenom pošle e-mail s požadavkem nebo zatelefonuje a my mu je nachystáme. On si ji pak jenom vyzvedne. To je ale placená služba, protože je opravdu nadstandardní.

Je Uherské Hradiště dobré město pro knihovnu a knihovníky?

Já si myslím, že Uherské Hradiště je ideální místo. Město má velkou čtenářskou tradici už od dob Bedřicha Beneše Buchlovana. Má i určité umělecké podhoubí. Bylo to vždy úřednické město plné kulturnosti. Střední vrstva měla už za první republiky blízko ke kultuře, ať už mecenášsky, nebo protože ji navštěvovala. Mám pocit, že tento duch se tu drží pořád. To mluvím i o divadle, koncertech či folkloru. Vím, jak moc nám právě toto závidí kolegové z jiných krajů.

Takže to cítíte tak, že Hradišťané mají svou knihovnu prostě rádi?

To musí říct čtenáři. Ono je vždy složité zavděčit se takovému počtu lidí. Vzpomínám si však, že když jsme přede dvěma lety zvítězili jako městská knihovna roku, tak mi přišlo mnoho dopisů od našich čtenářů. Měl jsem dojem, že jsou hrdí na to, že chodí do knihovny, která je nejlepší v republice.

K výjimečné pozici knihovny v kulturním zázemí města jistě přispívá i budova, v které sídlí.

Ano, má úžasného genia loci. Uvnitř vládne doslova hmatatelná atmosféra. Má však i své nevýhody. My bychom potřebovali větší prostory, přesto bych to místo, a nemyslím jen budovu, nikdy neměnil. Jsme v blízkosti autobusového nádraží, naproti je gymnázium, do centra je minuta cesty. Jsme pomyslnou křižovatkou, kde se lidé mohou zastavit, pokud mají čas a chuť. To je podle mne i správný směr dnešních knihoven. Už dávno nejde jen o půjčování, ale i o setkávání.

Jak to myslíte?

Knihovny mají být místem, kde si lidé mohou třeba jen tak sednout. Dřív v knihovně nesměl člověk pít kávu či jiné tekutiny. Dnes naopak razíme trend, aby u nás bylo maximum věcí povoleno. Když někdo studuje dvě hodiny v čítárně, proč by si nemohl dát kávu? Máme zde i automat. Může se sice stát, že knihu někdo polije, ale to se může přihodit i doma. Věřím, že do budoucna budou lidé vyhledávat takzvané třetí místo. Tím prvním je domov, druhým zaměstnání, pak hledají místo, kde je jim dobře. A to by mohla být právě knihovna, kam si přijdou popovídat, podívají se na novinky a zase odejdou.

Kdybyste mohl mávnout kouzelným proutkem a ve městě změnit jednu věc, co by to bylo?

Město nám vytváří solidní podmínky pro naši práci, což v dnešní době není jednoduché. Ale samozřejmě bych kultuře přál co nejvíce finančních prostředků a co nejvíce vstřícných a kultuře nakloněných představitelů města. Peníze jsou totiž jedna věc, jak se s nimi naloží, to je věc druhá. Chtěl bych, aby lidé na radnici byli vždy osvícení. Kultura nejsou cihly a nedá se tak počítat. Dítě, které tráví čas v knihovně, nebude fetovat, pít alkohol, čmárat po zdi. To vidím jako druhotný produkt kultury, který je společnosti prospěšný.

Když se mluví za hranicemi regionu o hradišťské knihovně, tak téměř vždy zazní Noc s Andersenem…

Trochu mě mrzí, že naše knihovna se spojuje jen s Nocí s Andersenem. Ale na druhou stranu, která knihovna vymyslela akci, jež má celosvětový přesah? Navíc kolegyně z dětského oddělení za tuto akci získala významná ocenění.

Kde visí ta ocenění, jež jste získali? Nebylo přece jen jedno…

Cena za Andersena visí v dětském oddělení, cenou za vítězství v Kamarádce knihovně byla finanční částka a diplom, ten mají také kolegyně z dětského oddělení. Za úspěch v soutěži městských knihoven jsme získali finanční obnos, ale nebyl k ní ani žádný pořádný diplom, to mi bylo líto, tak jsem nechal vyrobit cedulku, která je připevněná při vchodu do knihovny.

V ředitelské kanceláři nemáte žádné ocenění a diplomy?

Mám. Jedna moje kolegyně vyrábí ve volném čase šperky, tak mi s děvčaty vyrobily medaili.

A ještě poslední otázka. Kdybyste nebyl ředitelem knihovny, co byste chtěl dělat?

Chtěl bych mít tolik finančních prostředků, abych mohl vydávat knihy, které se mi líbí. Byly by krásně graficky vyvedené, takové malé bibliofilie. Ono by je asi moc lidí nekupovalo, ale splnil bych si tím svůj sen.