„Oba dva naše kostely, jak klášterní, tak farní, byly ve sváteční dny plné. Nejvíce lidí přišlo na Velký pátek, Bílou sobotu a Velikonoční neděli. To do chrámu zavítali i věřící, kteří chodí do kostela nepravidelně,“ konstatoval děkan uherskobrodského děkanátu František Král, podle kterého se letošní účast na tamních bohoslužbách o největších křesťanských svátcích dá srovnávat s předchozími lety. Důvodem k tomu je podle něj silná religiozita regionu. „Je to dáno hodně tradicí, kterou křesťanství na Slovácku má. Lidé tady mají blíž k Pánu Bohu než kdekoliv jinde. Způsobuje to také skutečnost, že nejsme kraj nejbohatší, proto se upínáme k víře,“ vysvětluje Král.

Zvýšený počet návštěvníků bohoslužeb zaznamenal o Velikonocích také duchovní správce staroměstské farnosti Miroslav Suchomel. „Na mších bylo letos více lidí, než bývá o svátcích obvyklé. Do výzdoby chrámu, přípravy zpěvu a liturgie jsme vložili tentokrát hodně sil,“ sdělil Suchomel.

Mezi katolíky, kteří o víkendu zavítali na mši svatou, byl například třicetiletý Libor Matuštík z Ostrožské Lhoty. „Jsem věřící, proto do kostela chodím. Ani tyto Velikonoce nebyly výjimkou, byl jsem na mši svaté v kapli na kopci svatého Antonína,“ vyjádřil se Matuštík, podle něhož vychází křesťanství na Slovácku z tradice. „Lidé v naší lokalitě nežijí v takovém shonu za materiálními hodnotami jako obyvatelé jiných koutů republiky, a proto mají více času uvědomovat si i duchovní hodnoty,“ dodal křesťan.

Podle etnografky Slováckého muzea v Uherském Hradišti Marty Kondrové je sice zbožnost především záležitostí osobního přístupu, avšak křesťanská tradice zde hraje významnou roli.

„Obecně se dá vycházet z toho, že v našem kraji se řada tradic a obyčejů zachovala v lidovém prostředí do současné nebo nedávné doby,“ tvrdí Kondrová. Kořeny tohoto tradicionalismu lze podle ní spatřovat mimo jiné v úzkém vztahu člověka s půdou. „Církevní kalendář šel ruku v ruce s kalendářem zemědělským, řada patronů měla pomáhat rolníkům v ochraně úrody zejména před nepřízní počasí,“ objasňuje etnografka a dodává, že návštěva kostela i přijímání svátostí bylo neodmyslitelnou součástí každodenního života, lidé prosili za ochranu a pomoc při svém konání a při snaze zabezpečit obživu pro rodinu. „Církev byla pro ně autoritou duchovní i morální a pevným bodem v životě,“ uzavírá Kondrová.