Na otázky odpovídala osoba nejpovolanější – výkonný ředitel Kovosteelu Bronislav Janeček.
Firma Kovosteel údajně zmodernizovala pracoviště na nakládání s nebezpečným odpadem, jak?
Toto pracoviště jsme rozšířili, čímž se ztrojnásobil možný objem odběru neekologického odpadu. Můžeme s ním nakládat mnohem efektivněji, pracoviště je k práci lépe uzpůsobeno. Jednotlivé činnosti jsou mezi sebou provázané, vše je v jednom prostoru a uspořádané. Používáme také daleko více bezpečnostních prvků než předtím, a to nad rámec normy. Jako když máte u automobilu předepsanou normu Euro4, a vy máte splněnou už pětku. Tak nějak to teď máme. Jsme připraveni na to, co teprve přijde.
Jakých materiálů se to týká?
Představují velmi širokou škálu, vždyť katalog odpadu v České republice obsahuje asi 750 položek jednotlivých typů. Možná by bylo vhodné vyjmenovat ty, které nemůžeme zpracovávat – radioaktivní, chemické a výbušné látky. A pár příkladů, s čím nakládat můžeme? Dřevěný odpad, zářivky, oleje, filtry z automobilů, baterie.
Termín nebezpečný odpad zní pro řadu lidí strašidelně. Hrozí Staroměšťanům komplikace, havárie či zhoršení životního prostředí?
Nehrozí vůbec nic. Ba co víc, bezpečnost jsme ještě posílili, takže pokud dříve existovala nějaká možnost nebezpečí, tak teď už se lidé nemusí bát vůbec. Ještě bych ale rád něco řekl k nebezpečným odpadům. Ty jsou primárně škodlivé životnímu prostředí. Například pokud vylijete olej volně do přírody, můžete tím znehodnotit půdu a blízké vodní toky. Proto přídomek nebezpečný odpad.
Když se ale doma podíváte na láhev oleje na smažení, přijde vám nějak nebezpečná?
Chápu. Co se tedy s odpadem v Kovosteelu děje dále?
Naším krédem je v co maximální možné míře recyklovat. Ne u všech typů odpadu to jde, u většiny ale ano. Shromažďujeme tedy jednotlivé typy materiálů do větších objemů a poté je z větší části předáváme těm, kteří mají další technologie na jejich zpracování. Po metrácích tedy odpad shromažďujeme až do množství třeba pěti, deseti tun, pak jej předáme specializovaným zpracovatelům. Dlouhodobě se zde nic neuchovává.
Jsou v blízkém okolí podobná, kvalitativně a kapacitně srovnatelná pracoviště?
Honosíme se schválenou kapacitou 80 tisíc tun odpadu ročně. Podobné kapacity můžeme nalézt spíše ve větších městech. Existují zařízení kapacitně například desetinásobná, ale může se tam na druhou stranu skladovat jen pět druhů materiálů. U nás bychom napočítali 650 druhů.
Putuje část odpadu i na skládky?
Skládka je tím posledním místem, kde by měl odpad skončit. Je zpětně nerecyklovatelná. Podle nejnovějších průzkumů končí v České republice na skládkách 60 až 70 procent veškerých odpadů, ve vyspělé Evropě je to přitom asi 30 procent. Zbytek se využije jako vstupní surovina průmyslu.
Já jsem ale zaznamenal informaci, že Češi jsou jedním z nejpilněji třídících národů v Evropě.
V domácnostech ano. Lidé jsou k tomu skutečně vycvičení. Není výjimkou, že v domácnosti stojí tři až šest různých košů. Druhou věcí je, co se s materiálem děje dále. A jak s odpady nakládají obce a města. V globále pak dostaneme tak špatné číslo.
Co všechno se dá vlastně z recyklovaného materiálu vyrobit?
To vám popíšu na příkladu pneumatik, kterou Kovosteel provádí od začátku až do konce, a to v závodě u Uherského Brodu. Pneumatika se nejdříve rozemele a jednotlivé druhy odpadu se potom separují. Získáme pryž, textil a železný kord. Gumové kuličky se používají do konstrukcí podlah, obrubníků i mostů. Železo putuje do hutí a textil se dnes začíná uplatňovat jako materiál na lisování izolačních desek. Pneumatika je tak stoprocentně recyklována. Podobně bych si to představoval u všech materiálů, na to si ale ještě chvíli počkáme.
Chystáte ještě další rozšiřování provozu?
Do budoucna určitě ano, nynější provoz nám ale nějakou chvilku vydrží. Máme naplánováno zdvojnásobení plochy areálu, nikoliv však kapacity. Změna se bude týkat spíše pracovního komfortu. Zabereme prostor, který dříve sloužil cukrovaru jako skládka řepy.
Kovosteel je velmi známý svými dekoracemi a různými akcemi…
Snažíme se vést obyvatelstvo k třídění odpadů, pořádáme tedy výukové programy pro školy, které jsou zaměřené na recyklaci materiálů. Jen za minulý školní rok tady bylo přes šest a půl tisíce účastníků. Těm nabízíme vždy dvě části programu – teoretickou část a potom praktickou exkurzi, kde si nabyté znalosti osahají v praxi. Je to taková škola hrou. No a z atrakcí jmenujme známý maják nebo loď, od října zpřístupníme letadlo L-610. Navíc přímo v areálu budujeme kongresové centrum, které by doplnilo turisticko-ekologickou část firmy. Lidé se tam budou moct dívat na ekologii s nadhledem, a to doslova, totiž z šest metrů vysokých vyhlídkových lávek. Centrum otevřeme na začátku října.
Jak to vypadá s vaším projektem kovozoo?
Nyní probíhá putovní výstava pěti kovových zvířat po celé České republice. Zájem o ně totiž projevil obchodní řetězec Olympia, po jehož centrech zvířata cestují. V dubnu se vrátí zpět do Starého Města a na tehdy máme naplánováno oficiální otevření naší kovozoo. Chtěli bychom v ní mít šedesát exponátů. Nyní máme necelou dvacítku, takže máme co dělat.
Kdo vlastně skulptury zvířat vyrábí? Umělci, nebo zaměstnanci Kovosteelu?
Velice se mně líbí, že jsme k této činnosti strhli i zaměstnance. Šestice zvířat pochází přímo od šikovných rukou našich lidí. Do projektu se však zapojili i umělečtí kováři, ti mají na svědomí zdařilejší díla, jež oplývají skutečnou uměleckou hodnotou.
Už ale máte pomalu v plánu instalaci dalšího exponátu, že ano?
Je to tak. Bude jím větrný mlýn jako oslava využití větrné energie. Základy jeho stavby budete moci vidět už na Dni Země v příštím roce.
