Přináší s sebou práci s autentickými a původními materiály, jako jsou nedramatické texty. Bourá se konvenční vztah herec-divák, angažují se neherci. Zkoumají se hranice samotného divadelního média a vy užití jeho prvků při autentickém sdělování zvoleného tématu živou formou tvůrčí práce.

„Základem je autenticita materiálu. O hře Přes ploty v podstatě mohu říct, že se do jisté míry jedná o dokumentární divadlo, protože jeho základem je autentický záznam rozhovoru dvou lidí, byť se jedná o záznam emailové konverzace, kterou vedli dva lidé s protichůdnými myšlenkovými póly a rozdílnými názory. A přestože se jedná o jevištní adaptaci knihy, konverzace je velmi emocionálně zabarvená. Při práci jsme vycházeli nejenom z těchto emocí, které kniha obsahuje, ale i z vlastních pocitů, postřehů a informací, které jsme z textu dokázali vytáhnout a které nás jako tvůrce oslovují,“ uvedl režisér novinky Michal Skočovský.

Michal Zetel: Naším úkolem je klást otázky

Ve hře Přes ploty si sociolog, dokumentarista a někdejší disident Fedor Gál píše e-maily se slovenským anonymním neonacistou Matějem. Je vhodné nechávat Matějovy až protidemokratické myšlenky zaznívat na jevišti? Nelegitimizuje tím Slovácké divadlo neonacismus?

To, jestli mohou, nebo nemohou zaznívat neonacistické názory na jevišti, je podle mě otázka. A naším úkolem je klást otázky, odpovědi musí říct někdo jiný. I kdybychom porušili nějaký kodex nebo nějaké morální pravidlo, tak je to v pořádku - jako umělci máme přesně tohle dělat. Nejsme tu od toho, abychom nabízeli odpovědi. Přál bych si žít ve společnosti, kde každý může říct opravdu, co chce, a teprve na základě toho, co bude říkat, se k němu ta společnost bude určitým způsobem chovat. Pokud někdo tvrdí, že holokaust nebyl, tak lže a pak ať se s ním nakládá jako s lhářem.

V této inscenaci ovšem dostávají názory podobného typu poměrně velký prostor. Některého z diváků to může oslovit.

Pro mě je pravda, že holokaust zcela objektivně existoval. Ale ptát se na to, jestli zemřelo pět nebo sedm milionů Židů, je relevantní otázka a nijak to neumenšuje hrůzu té věci. Pokud se na to člověk zeptá a je okamžitě označen za zpochybňovače holokaustu, tak to pro mě není v pořádku.

Občanská společnost pohledem dramaturgyně Markéty Špetíkové

Novinka Slováckého divadla Přes ploty otevírá mimo jiné otázky občanské společnosti. Co o tom soudí dramaturgyně divadla Markéta Špetíková? “Snažím se říkat si, že je třeba začít především od sebe samé, ale má to pochopitelně své nedostatky. V tomhle směru mě velmi ovlivnila knížka amerického historika Timothyho Snydera Tyranie: 20 lekcí z 20. století. Snyder ji napsal po zvolení Donalda Trumpa prezidentem jako jakýsi návod co dělat, aby se ve Spojených státech udržela demokracie.

Na základě své zkušenosti historika s obdobím nacistické a komunistické totality vytváří dvacet velmi čtivých doporučení, jimž je vždy věnovaná samostatná kapitola. V knize tak nalezneme připomínku, že bychom se neměli podřizovat předem, protože autoritářské režimy získají většinu své moci samovolně, přes doporučení, abychom se snažili vyvarovat frází až po radu zadat trvalý platební příkaz nějaké neziskové organizaci, ať už politické či spíše charitativní.”