Vaší obživou je angličtina. Proč jste si zvolila právě tento jazyk?
Vlastně nebylo zbytí. Vzhledem k tomu, že mí rodiče a bratr jsou angličtináři, tak jsem ani neuvažovala nad tím, že bych šla studovat jadernou fyziku. Bylo to dané, nijak jsem nad tím nešpekulovala.

Druhým studijním oborem byla filmová věda, je to tak?
Původně byla mým druhým oborem čeština, což se při překladu hodí víc než angličtina, protože lidí, kteří opravdu dobře rozumí anglicky sice není moc, ale těch, kteří umí dobře česky, je snad ještě míň. A filmová věda byla v podstatě znouzectnost, protože čeština mě úplně nebavila. Ale vlastně jsem vždycky chtěla překládat filmy, hrozně mě zajímalo, jak to funguje a jestli to jde přeložit líp nebo hůř. Věděla jsem, že u nás jsou naprosto fantastické kapacity, které s českou verzí dokáží divy jako jsou Dana Hábová, Petr Palouš nebo režisérka dabingu Olga Walló. Vždycky mě hrozně rozčilovalo, když jsem slyšela něco špatně přeložené. Jsem hrozný perfekcionista a puntičkář na jazyk. A proto jsem se rozhodla, že budu vydělávat takto.

Znalost angličtiny a filmů jste pak propojila v práci pro Letní filmovou školu?
Na filmovce jsem začala pracovat už v roce devadesát čtyři, původně jako služba u vchodu, u akreditace, pak jsem se starala o zahraniční hosty, protože jsem uměla anglicky. A potom jsem dlouho dělala guestservice. Teď pracuju jako překladatelka, což je pro mě optimální pozice, protože přesně vím, kde a kdy mám být, což se ostatním členům štábu nepodaří, ti musí být na telefonu téměř nepřetržitě. Mám teď nejlepší práci.

Na Letní filmové škole spíše překládáte nebo tlumočíte?
Překládám filmy a tlumočím pro hosty. Filmy už bohužel netlumočím živě, protože se zrušily simultánní překlady, což mě docela mrzí. A některé filmy by si to zasloužily. Aspoň jako vtip, třeba půlnoční projekce, což budou letos erotické japonské filmy. Má to ohromný úspěch například na Festivalu otrlého diváka. Těm filmům, které jsou samy o sobě bizarní, to ještě dodá takový příjemný bonus. Ale jinak se titulkování zastávám jak v televizi tak ve filmech, protože jinak se lidi jazyk nenaučí. Všude v Evropě je normální, že člověka nepřekvapí, když na něj někdo promluví anglicky, protože jsou na tento jazyk zvyklí z televize a z filmu. U nás slyšíme pořád jen Valérii Zawadskou a Pavla Soukupa, to není úplně správně.

Jak dlouho trvá přeložit film?
Jak který. Běžný film má devět set až tisíc titulků, to je klasický užvaněný film. Třeba dva až tři dny, když se zatnu, ovšem. Na volné noze se snadno sklouzne k flákání.

Který z hostů „filmovky“ ve vás zanechal největší dojem?
Třeba Terry Gilliam a Terry Jones z Monty Pythons. To byli miláčkové. Velice příjemným překvapením pro mě byl režisér Julio Medem. To byl tak milý člověk, který s námi chodil i po hospodách. Když jsme měli závěrečný večírek a já jsem mu zazpívala píseň Už nejsem volná, tak věren svému sedmibojařskému umění za mnou vyskočil na pódium a „poobtúlal“ mě tak, že všem členkám štábu zaskočilo. Snad ani nepamatuju, že by někdo přijel a byl za hvězdu, protože to atmosféra filmovky ani nedovolí. Hosté nejsou sešněrovaní povinnostmi, jen musí být na projekci svých filmů a bavit se s lidmi. Ale to není povinnost, to je úžasná zpětná vazba, která se na jiných festivalech nemusí podařit.

Na co se nejvíc těšíte letos?
Těším se na filmy, protože program je letos vynikající. Bude tu retrospektiva mého velkého oblíbence Billyho Wildera, což bude bomba. Už teď mám nachystané tři filmy, sice u toho pláču a skřípu zubama, protože je to strašlivě těžké, samá slovní hříčka. A nedá se to natitulkovat všechno, protože to by člověk v kině jenom četl. Na druhou stranu je to výzva. Na Wilderovy filmy by měli jít všichni povinně. Aki Kaurismäki je taky můj favorit a je obrovská satisfakce, že konečně přijede. Jeho film Drž si šátek, Taťáno je pro mě naprosto kultovní. A Kusturicovy divočiny budou určitě taky fajn.

Na koho z hostů jste nejvíc zvědavá?
Docela mě zajímá ten Kaurismäki, co bude zač. Působí jako suchar, ale slyšela jsem, že poslední tiskovka, co měl v Cannes, byla velice vtipná. Někde tam vykuřoval v těch prostorách, kde jsou tyto věci naprosto zakázané. Tak se těším až nám vykouří tu naši nově zrekonstruovanou Hvězdu. Pokud se mu podaří dýmem zahalit ty pekelné stropy v sále, snad mu budu chodit připalovat.

Čím je hradišťská filmovka jedinečná a liší se od ostatních festivalů?
Tím, že tvůrce, který přijede, má okamžitý kontakt s divákem. Jsou tady semináře, besedy, panelové diskuze. Je to škola, kde se má člověk vzdělávat. Není to jen přehlídka filmů, kdy chodíte z kina do kina, ale i příležitost se o filmech a dramaturgických okruzích něco dozvědět. Navíc hosté nejezdí taxíkem z místa na místo, ale plynule si vandrují mezi účastníky. A pokud návštěvníci nejsou nějak extra dotěrní, milerádi s nimi filmaři prohodí pár slov. Zkrátka, pokud člověk chce film nejen vidět, ale také se o něm něco dozvědět, tak vzhůru na filmovku.

PETRA KUČEROVÁ