Nejnutnější dvě věci, které musí každý mít, jsou pletené návleky na nohy, síťované punčocháče a návleky na ruce. I moje rodina se poctivě připravila. V neděli ráno jsme šli do města na trh a přikoupili nejnutnější doplňky kostýmů.

Slavnostní zahájení Karnevalu začíná promenádou krále karnevalu „Vavala" po uličkách Fort-de-France. Každý rok má podobu nějaké narážky na aktuální situaci. Letos byl Vaval obrovský komár. A to proto, že se letos na ostrově vyskytlo větší množství nemoci přenášené těmito komáry, než v minulých letech.

Neděle, první den. Ráno bylo město prázdné, pusté, jako každý jiný den. Po poledni se začaly ulice pomalinku plnit lidmi, až ve tři hodiny praskaly ve švech. Každý návštěvník i turista se povinně vhodně oblekl na téma dnešního dne „různobarevné". Naprosto šílená směsice barev plnila město. S sebou stačilo vzít nějaké drobné na cukrovou vatu. Pro dlouhý průvod bylo určeno několik klikatých tras skrze celé město. Okraje chodníků byly od začátku až do konce obsypané lidmi. Samozřejmě jsme se do průvodu zapojili i my. Bylo několik skupin v čele s kapelou a bubeníky, které tančily, běhaly a slavily spolu s průvodem. Stačilo jen najít věkově odpovídající skupinu a šlo se!

Pondělí, téma „muži za ženy, ženy za muže". Nikdy bych nečekala, s jakou vervou se do toho muži pustí. Někteří měli tak vysoké podpatky, že by si to netroufla ani zkušená manekýna. A o nepohodlném spodním prádle ani nemluvím. Kravaty, korále, prsteny, šaty, sukýnky, boa.

Úterý, nejdůležitější den Karnevalu. Brzy ráno, asi okolo páté, mě vzbudil obrovský randál z ulice. Průvod ještě neskončil, teoreticky ani nekončí. Rovnou se navazuje dalším. Dnes se přišli podívat úplně všichni, nejoslavovanější den, kdy se tančí až do noci, bubny zní všemi ulicemi a křik už snad ani nevnímám. Téma je „červený ďábel – černá a červená". Každodenní průvod není stejný, jak by se řeklo u nás. Tady je jeho podstatnou součástí přehlídka nejrůzněji nazdobených aut s plnohodnotně vybavenou posádkou. S něčím takovým se nemůžete dovolit vyjet na ulici ve všední den. Samozřejmě, že i dnes jsme se zapojily do průvodu. Avšak na místní tance nebyly mé boty připraveny a neustály nápor. Zbytek dne jsem chodila po Fort-de-France bosá. Domů by mě za žádnou cenu nedostaly. Tohle si nemůžu nechat ujít.

Středa, slavnostní ukončení spálením Vavala. Dnes se na vyjádření smutku všichni oblekli do černé a bílé. I když barvy truchlení odpovídaly, o kostýmu se tohle říct nedá. Tohle pravidlo platilo prakticky po celý karneval – ukaž co nejvíc. Nehledě na to, jakou máte postavu, jaké křivky, po tyto čtyři dny jste si mohli vzít na sebe cokoliv. V představivosti se meze nekladly. Například velmi častým doplňkem se stala sukýnka z boa. Večer, až byla úplná tma, v sedm hodin se zapálil Vaval. Tím okamžikem skončil celý karneval. Všechno ztichlo.

Když jsme se s babičkou vydaly se čtvrtek na naši oblíbenou pláž, byla skoro prázdná. Ulice, které jsou obyčejně přeplněné auty, jsme bez jakýchkoliv problémů projeli bez zastavení. Nikde nikdo. Všichni jsou tak unavení, že musí nabrat síly na příští rok.

U nás máme hody, na Martiniku Karneval.

Autor: Sabina Presová