Rozhodně stále nedoceněná. Celý život na sobě tvrdě makala, 
a když zazpívá to své „Říkej mi…", člověka až mrazí, ale 
v tom dobrém. I když její život nebyl zrovna procházka růžovým sadem, miluje svou profesi, má ráda lidi, pár skvělých přátel a milovanou chalupu, kde, jak sama přiznává, se cítí nejsvobodněji. Po několika měsících bolesti se Petra po odchodu manžela konečně oklepala z nejhoršího. Letní čas trávila na chalupě 
v jižních Čechách, kde nabírala síly na turné, které jen na území ČR navštíví celkem 14 měst, mezi nimi 7. listopadu 
i Uherské Hradiště.

Co vám, Petro, v těžkých chvílích, když manžel navždy odešel, pomáhalo nejvíce?

Většinou to byla muzika. Je to senzační terapie. Fanoušci chodí a říkají, jak jim moje hudba pomáhá. A netuší, jak strašně moc to pomáhá i mně. Dobíjí mi baterky, když přijdou, zazpívají se mnou, tleskají. To mi pomohlo i ve chvíli, kdy jsem 
o Michala přišla. Lidé mi vlastně pomohli přežít. Teď se těším na narozeninové turné, které připomene moje letošní narozeniny i mých čtyřicet let na jevišti.

Nedávno jste odhalila fotky z dovolené a všichni zbledli závistí. Jak to děláte, že tak skvěle vypadáte?

Hlavně to neřeším, mám to jako styl života. Každý ví, co by měl dělat pro to, aby vypadal slušně a k světu. A že se to nedaří, to ať si najde sám v sobě. Nebudu říkat, že se má jíst zdravě, že se má cvičit, dlouho spát a neponocovat. Prostě žiju tak, jak žiju, snažím se vypadat slušně. A když to má odezvu, těší mne to.

To vypadá, že ráda nevaříte…?

Naopak! Když mám na chalupě více lidí, ráda pro ně vařím a pořádám gurmánské orgie. Já to tedy vesměs nejím, zato jsem ráda, když jim chutná. Oni pak leží na trávě, funí a já jsem šťastná. Peču kačenky, dělám ptáčky na smetaně, zvěřinový gulášek. Prostě krása.

Když nemusíte a neděláte takzvaně nic, co na chalupě děláte nejraději?

Kdo měl chalupu, ví, že nikdy není hotovo. Práce je pořád dost. Je ale báječné, že 
v podstatě nemusíte nic. V Praze mám itinerář napsaný od rána do večera a pořád mám vrtuli u zadku. Ale na chalupě je na všechno dost času. A buď se mi chce, nebo nechce. A já když nemusím, udělám nejvíce práce. Mám skleník, pěstuju okurky, rajčata, nějaké bylinky.

Kromě muziky jste přičichla také k herectví. Přicházejí vám nabídky na filmové nebo televizní role?

Nepřicházejí, docela mě to štve (směje se). Ráda bych si zahrála, baví mě to. Ale já jsem si to trochu vykompenzovala v muzikálech.

Ve filmu Můj hříšný muž jste hrála vlastně sama sebe. Jak na to vzpomínáte?

Byl to pro mě důležitý film, protože jsem tam nazpívala písničky Míši Kocába, které právě pro ten snímek dělal. Protože ty písničky jsou moc fajn, moc ráda na to vzpomínám. To už je tak dávno.

Letos tedy oslavíte životní jubileum pomocí velkého turné. Jak se na něj připravujete?

Samozřejmě musí zaznít typicky známé hity, to by mi lidé neodpustili. Někdy ale koukám jako blázen, co já všechno nazpívala. Takže teď ty písničky poctivě poslouchám a vybírám i kuriozity, které se na koncertní turné hodí. Doufám, že si to s fanoušky užijeme. Každý dostane jako dárek CD s největšími hity. S producentem turné Petrem Salavou jsme jich nachystali několik tisíc… Přijďte, dostanete také.

Autor: Arnošt Bedrník