Folkloristé z tamního souboru Dolněmčan si pěsničkami ve světnici s nízkým stropem, vybavené starožitnostmi ze začátku minulého století, takto koření závěr roku už šest let. „O den si tak vlastně prodlužujeme Vánoce. S pečením chleba to ale bylo teprve počtvrté. Dřív jsme v peci zatápěli, aby ve světnici bylo teplo, nakonec jsme se ale rozhodli využít také druhou půlku pece, která v minulosti sloužívala k pečení chleba,“ naznačuje vedoucí Dolněmčanu Martin Matůš. Těsto na chleby si doma připraví každý podle vlastní receptury, bochníky jsou většinou zhruba kilové. „Dnes se jich tady sešlo třináct,“ prozrazuje Matůš a doplňuje, že se jich do místní pícky vejde šest kousků. „Upečou se zhruba za tři čtvrtě hodiny,“ vypočítává.
V minulosti se ale v domácnostech na Slovácku pekly chleby podstatně větší, i více než dvoukilové. „Početné rodině přece musely nějakou dobu vydržet. Bývalo to týden i deset dnů. Těsto však naše babičky připravovaly trochu jinak než dnes. Mísilo se sice s denním předstihem, ale v díži a kopistí. Chleby to pak byly pořádné, dnes jsou to jen rychlokvašky,“ vzpomíná duše folkloru v Dolním Němčí Marie Ježková. Ta naposled pekla doma bochníky, jak přiznává, ještě za komunistů.
„Tehdy se totiž v pátek a v sobotu stávalo, že se na všechny, kteří do obchodu na chleba přišli, nedostalo, a tak jsme si ho prostě museli upéct doma,“ přiznala Ježková. A co k čerstvým chlebům podávala krojovaná omladina ve čtvrtek, hned po Vánocích? Doslova na co kdo měl chuť. Taková čerstvá skýva chutná i sama o sobě, ale například Petr Slinták dal přednost chlebu se sádlem a pochvaloval si. Děvčice z Dolněmčanu sáhly pro změnu po sekané a za ušima se jim dělaly boule jako pěst. Nezbylo nic, jak jinak. Při zpěvu a tanci pořádně vyhládne.
