O usídlení jezuitů v metropoli Slovácka se ale začalo jednat mnohem dříve. V roce 1622 žádali o jejich příchod arcibiskupa v Olomouci, ten ale nebyl tomu kroku nakloněný. Přesto se v roce 1644 jezuité do Hradiště dostávají. To je jen střípek událostí, o kterých na prohlídce promluvila historička Blanka Rašticová.
Zásadní podíl na tom, že na Slovácku vyrostla jezuitská kolej má Kateřina Zoubková ze Zdětína. Ta totiž řádu odkázala celé své jmění s tím, že v některém z měst na Moravě kolej postaví. Stavba byla náročná, protože město Uherské Hradiště vyrostlo na ostrově, což znamená, že má nestabilní podlaží. To komplikovali i práci stavitelů Jana Bluma a Blažeje Koflera z Kroměříže.
„Základy sahají až do hloubky tři metry a musela být použita pilotáž," vysvětlila historička a průvodkyně Hradiště Blanka Rašticová. Dalším problém ze stavbou byl nedostatek kamene, proto vzniká lom v Mařaticích, který v té době dováží sedmkrát denně šest vozů kamene na stavbu. Komplex, který vznikal na severozápadě města od poloviny 17. století do 1/4 18. století, zabral šestinu plochy města. Dostavěný areál měl 85 metrů na délku a 12 metrů na výšku.
Dopolední skupina padesáti a odpolední necelých třiceti zájemců prošla i kostelem sv. Františka Xaverského. Výklad k jeho historii, výzdobě a vůbec řádu jezuitů v Hradišti měl hradišťský děkan Jan Turko a kostelník Vladimír Kaška. Neopomněli zmínit, že součástí oltáře je obraz z kaple svatého Jiřího, která stála na Masarykově náměstí.
„Jedná se ale pravděpodobně o výřez a kromě Jiřího byl na plátně i drak," prozradil P. Jan Turko.
Děkan rovněž připomněl, že v kostele je na freskách život svaté Viktorie, která je patronkou Uherského Hradiště. „Fresky jsme odkryli po povodních, do té doby jsme nevěděli o jejich existenci," nechal se slyšet hradišťský děkan.
