Na první pohled to vypadá jako jedna z četných výstav Slováckého muzea. Už při prvních slovech autorů expozice Pavla Portla a Petry Bitnerové však nabývá úplně jiných rozměrů.

Kostýmy se rodily podle původních nákresů, shánění doplňků se ukázalo jako detektivní práce a muzejníky zavedlo i do obchodů se sportovními potřebami či sexshopu. „Třeba pro model Dámy s kaméliemi jsme potřebovali pštrosí peří, a to nebylo vůbec jednoduché. A síťované rukavice? Ty byly jen v sexshopech. Nakonec jsem je koupil 
v jednom metalovém obchodě v Praze,“ popisuje pátrání po doplňcích Pavel Portl. Složitá byla i práce na kostýmech, které kompletně ušila Petra Bitnerová.

„Nejvíce práce daly modely, na které jsme si museli barvit látky. Chtěli jsme, aby kostým dámy měl hedvábné šaty, tak jsme koupili čisté hedvábí a sami si vše barvili,“ vzpomíná na výrobu Petra Bitnerová, která modely dokázala zhmotnit i díky tomu, že vystudovala oděvní návrhářství. Jeden kostým podle Součkova návrhu prý zvládne ušít za tři dny, když připravovala výstavu, tak to trvalo o něco déle, poněvadž musela také opravovat figuríny.

„Přece jen jsou v muzeu čtyřicet let. Všechny jsem je musela přetřít,“ dodala. Osm vystavených kostýmů budou moci návštěvníci přímo v sále porovnat s jejich návrhy. „Sami mohou zhodnotit, jak se nám Součkovy nápady podařilo realizovat. Vše je totiž šité takříkajíc od oka, jen podle oněch návrhů. Ve fundusu divadla se totiž nic nedochovalo. Neměli jsme ani technické nákresy,“ podotkl Pavel Portl, jenž za nejnáročnější kostým považuje ten z inscenace Jedenácté přikázání. Bylo totiž třeba sehnat na něj vzorovanou látku tak, aby co nejvíce odpovídala originálu.

A kde se návrhy ve Slováckém muzeu vzaly? „V roce 2009 jsme dostali darem pozůstalost Miloše Součka od Oldřicha Rédy, což byl kostýmní výtvarník ve Slováckém divadle. Po smrti Součka se o ni staral dvacet let,“ vysvětlil Pavel Portl s tím, že vernisáž divadelních kostýmů se uskuteční ve čtvrtek 8. 3. v 17 hodin v hlavní budově Slováckého muzea ve Smetanových sadech.