Všichni byli prozatímně ubytováni v uherskobrodském ghettu, jehož počet obyvatel se tímto zvýšil na 2 838 osob. Po několika dnech byli tito lidé po tisících odváděni do budovy místního gymnázia, kde strávili uzavřeni tři dny a poté byli přesunuti pod dohledem německého četnictva na vlakové nádraží. Z Uherského Brodu byly koncem ledna 1943 vypraveny krátce po sobě tři transporty. Ten první 23. ledna s tisíci osobami zahrnoval obyvatele obcí Kyjov, Uherský Ostroh, Zlín, Napajedla, Holešov, Veselí nad Moravou, Vracov, Vizovice, Malenovice, Jarošov, Zlechov a Kunovice. Druhým transportem 27. ledna 1943 bylo deportováno tisíc obyvatel Strážnice, Hodonína, Podivína, Brumova a částečně Uherského Brodu. Třetí a poslední transport byl vypraven 31. ledna a zahrnoval obyvatele Uherského Brodu a jeho nejbližšího okolí v počtu 838 osob. Po příjezdu do terezínského ghetta byli někteří z těchto tří transportů ihned zařazeni do velkého transportu. Ti, kteří do něj byli vybráni strávili noc v terezínských kasárnách a ráno 1. února 1943 šli pěšky do tři kilometry vzdálených Bohušovic nad Ohří, kde nastoupili do osobního vlaku mířícího do osvětimského vyhlazovacího tábora. Předpokládá se, že značná část takto deportovaných zahynula vzápětí po příjezdu transportu. Datum 1. února 1943 je tak u řady deportovaných uváděno zároveň jako datum úmrtí. A právě tomuto smutnému výročí popsanému v knize Uherský Brod Očima dobových fotografů, je věnována série nedělních pořadů s názvem Vzpomínka na holocaust. Ty připravilo město Uherský Brod ve spolupráci s Muzeem J. A. Komenského, Gymnáziem J. A. Komenského, Židovskou obcí Brno a Mezinárodním křesťanským velvyslanectvím Jeruzalém.

Program zahájí v 15 hodin slavnostní odhalení pamětní desky na budově brodského gymnázia J. A. Komenského. „Na bronzové plaketě o rozměrech 50 x 40 cm, bude nápis o deportaci židů z Uherského Brodu. Jejím autorem je akademický sochař Radim Hanke ze Zlína. Plaketa bude umístěna u vchodu do historické budovy gymnázia," prozradila mluvčí uherskobrodské radnice Elen Sladká.

Čtvrt hodiny po 16. se ve foyer kina Máj uskuteční vernisáž výstavy fotografií. Má se jednat o snímky budov a lidí z části města „Židovna", výloh obchodů z protižidovské kampaně v průběhu války, židovské synagogy a hřbitova, společenských akcí i práce židovské komunity. „K vidění budou také čtyři velmi vzácné fotografie z lednových dnů roku 1943, kdy probíhalo shromažďování židů v budově gymnázia před nástupem na transport. Tyto snímky jsou dílem Vilibalda Růžičky, uherskobrodského učitele, který je pořídil tajně a s nasazením vlastního života z podkroví protějšího domu," upřesnila Elen Sladká.

Na zajištění vznikající expozice se podílí i Muzeum J. A. Komenského. „Na výstavě pracuje naše výtvarnice Alexandra Haluzová, sbírky a fotografie vybírali odborní pracovníci muzea Radek Tomeček a především Jan Gazdík. Texty čerpají z publikací, které muzeum vydalo nebo vlastní," poznamenal Aleš Kapsa z Muzea J. A. Komenského. Podle něj současná česká společnost je zatím sice imunní vůči myšlenkám, které holocaust rozpoutaly, je však třeba stále toto téma aktualizovat a pravdivě připomínat skutečnosti, které se staly.

„Tato imunita se musí neustále udržovat! Je třeba i v dalších letech pravdivě připomínat příčiny nespravedlnosti, které byly na židovském národě spáchány a vzděláním napomáhat k jejich poznání. Myslím, že středoškolské a vysokoškolské instituce by mohly klást větší důraz na pravdivé náboženské vzdělání, díky němuž lze hlouběji proniknout k dějinám Izraele i Evropy a odhalit tak lži, které kdysi vedly k holocaustu a které i dnes zavádí mnoho lidí k mylným úvahám," naznačil Aleš Kapsa.

Po vernisáži bude v promítacím sále kina Máj pokračovat komponovaný pořad beseda s pamětníky a hudebním doprovodem kapely Gabi Rabi.

V 19 hodin pak kino Máj uvede film režisérky Agnieszky Rollandové z roku 2011 s názvem V temnotě, který byl nominován na Oskara.

A jak se město Uherský Brod podílí na udržování židovského hřbitova a modlitebny? „Přestože jsou obě pod správou Židovské obce Brno, provádí se tam dvakrát ročně úklid, a to především údržba zeleně jako posečení trávy na hřbitově a mezi hroby, úklid spadaného klestí a podobně," doplnila Elen Sladká.

Čtyři otázky pro ředitele Gymnázia J. A. Komenského v Brodě Michala Gergelu

Budova vašeho gymnázia by měla být nositelem vzpomínkové plakety na výše zmiňovanou smutnou událost. Důvodem k tomu se zajisté stala skutečnost, že právě v tomto objektu trávily tisíce židovských obyvatel poslední noc před deportací z Uherského Brodu. Nepokusili se vaši studenti v minulosti vypátrat některé z přeživších, kteří si na tu poslední noc pamatují? Jak o této smutné události informuje studenty vaše škola?

Historií židovské komunity v Uherském Brodě se studenti gymnázia začali zabývat v roce 1997, kdy v rámci Středoškolské odborné činnosti (SOČ) identifikovali náhrobky na místním židovském hřbitově. Dlouhodobě se židovství věnuje absolventka naší školy Eva Kalousová, která momentálně působí na Univerzitě Palackého v Olomouci. Na gymnáziu se v posledních pěti letech věnujeme systematicky holocaustu v rámci výuky moderních dějin, dvě kolegyně absolvovaly studijní pobyt v Izraeli, studenti gymnázia každoročně navštěvují památník holocaustu v Osvětimi, pravidelných přednášek a besed ve škole se účastní i pamětnice brodského odsunu paní Weberová, která v současné době žije v Kyjově. Studenti pátrají a v minulém roce se opět objevila souborná práce naší studentky Katky Kovářové v rámci SOČ, která se věnovala i životu jedné z přeživších účastnic transportu.

Národ, který se nepoučil ze své minulosti je odsouzen k tomu, aby ji prožil znovu. Co soudíte o tomto konstatování z pohledu ředitele instituce, která má nemalý vliv na utváření názoru mladých lidí na historii, současnost i budoucnost?

Do značné míry souhlasím. Byl to jeden z důvodů, proč jsme na gymnáziu před sedmi lety posílili hodinovou dotaci výuky moderních dějin domníváme se totiž, že studium historie má i formativní charakter. To nám mimo jiné umožnilo i výrazným způsobem změnit metody práce, kdy nezbytná znalostní báze tvoří zejména odrazový můstek pro následné diskuse, workshopy a dlouhodobější projekty. Je však nutné podotknout, že u současných středoškoláků se vzdělávání v nejširším smyslu slova neodehrává pouze ve škole; velký vliv mají zejména elektronická média včetně sociálních sítí, jejichž úlohu neradno podcenit vliv školy na utváření názoru mladých lidí na historické události je tedy výrazně menší než před desítkami let.

Mají podle vašeho soudu dnešní maturanti odpovídající povědomí o období, které povýšilo nenávist vůči jednomu národu na základní princip lidského uvažování?

Podle mého názoru nelze generalizovat. V případě našich studentů bych řekl ano; je však nutné podotknout, že hovořím za elitní regionální gymnázium, kde má výuka historie a souvisejících sociálních věd velkou tradici. Jak to vypadá u všech maturantů mohu jen odhadnout předpokládám ale, že většina z nich odpovídající povědomí jistě má.

Často býváme svědky zpochybňování holocaustu, zejména v zahraničí. Pracuje podle vašeho názoru současné české školství dostatečným způsobem na tom, aby středoškoláci těmto cíleným dezinformacím a zmatečným výkladům historie dokázali odolat?

Opět musíme rozlišovat. Holocaust je objektivní historický fakt. Fakta v humanitních vědách (i když jsou podložena a dokumentována clare et distincte) však nikdy nejsou tak zřejmá jako u věd exaktních a navíc jejich vnímání a interpretace může podléhat například ideologiím. Že je dva plus pět sedm se jistě nikdo snažit popírat nebude; popírači nebo zpochybňovači holocaustu budou bezesporu existovat vždy. Jedinou cestou, jak s tím bojovat, je prostřednictvím kvalitní výuky historie udržovat historickou paměť a vést studenty ke kritickému myšlení a k dobré práci s informacemi. Nemám k dispozici relevantní sociologická data, ale věřím, že se to u nás do značné míry daří. Těch několik málo výjimek, které jistě existují, jen potvrzují pravidlo.