Jeho pracovníci tady před chvílí naložili na přívěsný vozík umělého mamuta. Čeká jej cesta do hlavní budovy muzea ve Smetanových sadech.

Symbol pravěku se těší zájmu přihlížejících i početné armády novinářů. Než odbije desátá dopolední, tedy čas odjezdu, poskytují archeologové a konzervátoři dokolečka interview.

Mamut se stane součástí výstavy nazvané To nejlepší z archeologie 100 let objevů a výzkumů na Uherskohradišťsku. Ukáže historii regionu od období 35 tisíc let před naším letopočtem až po středověk.

Mumifikované maso i srst s parazity

„K vidění bude originální maso z mumifikovaného mamuta, jeho srst s parazity, kamenné nástroje, bronzové předměty. Zastavíme se u Keltů i Velké Moravy a prohlídku zakončí středověké město," představuje obsah výstavy její kurátorka, archeoložka Dana Menoušková.

Lovci mamutů v okolí dnešního Hradiště v pravěku skutečně sídlili. Svědčí o tom nálezy kosterních pozůstatků na návrších v katastru Jarošova.

Velkým omylem je pak zažitá představa, že lidé lovili tato několikametrová zvířata do nastražených pastí. Protože panovala doba ledová, nebylo by prakticky možné vzhledem k tehdejším technologiím takové jámy do zmrzlé země vykopat.

„Předpokládáme, že lovci se snažili od stáda oddělit slabší, tedy mladé nebo naopak přestárlé, kusy a zahnat je do bažinatého terénu nebo někam na sráz. Pak je utloukli kameny nebo probodli kopími," popisuje Dana Menoušková.

Kolona sestávající z muzejní dodávky s přívěsem a dvou blikajících aut městské policie se konečně dává do pohybu. Od sodovkárny v Hradební ulici míří kolem autobusového nádraží, věznice a úřadu práce přes hlavní silnici do Smetanových sadů.

Většina kolemjdoucích se zastavuje, směje se a zvěčňuje si nevšední atrakci chvatně vytaženými mobilními telefony. „To je volovina. Kde ho chytili?" reaguje opačným způsobem starší cyklista.

Jízda trvá asi dvacet minut. Před budovou muzea, v parku hrajícím podzimními barvami, už čeká pořádný hlouček dětí a dalších zvědavců. Po vyložení mamuta z vozíku se strhává zájem o fotografování. V pózování se u něj vystřídá několik tříd.

Dětem to samozřejmě nedá, hladí srst a kly, někteří podlézají mamutovi pod trupem. „Já bych na něho nesahal. Má strašně moc blech," snaží se ochránit model před újmou ředitel muzea Ivo Frolec.

Stavba zvířete trvala měsíc a půl

Seniorce Věře Klinkovské zase mamut připomněl několik desetiletí starou příhodu z afrického safari v keňské Masai Maře. „Zahlédli jsme rozzuřeného slona a přijeli jsme k němu moc blízko. Řidička naštěstí stačila otočit auto ještě předtím, než se k nám zcela přiblížil," vypráví.

Stavba figuríny zabrala muzejníkům asi měsíc a půl. Dřevěná konstrukce, drátěné pletivo a na něj nanesená směs lepidla a papíru v podobě značného množství výtisků Slováckého deníku. „Srst tvoří lněné vlákno," doplňuje konzervátor Ondřej Mour, jenž se na tvorbě repliky podílel.

Při výrobě musel myslet i na to, že mamut o výšce i délce dvou a půl metru se nevejde do vchodových dveří muzea. Proto je zhruba v půlce trupu rozdělený na dvě části a sešroubovaný. Než nadobro zmizí v budově, stačí mu ještě skupinka předškoláků zamávat na rozloučenou. Shledat se s ním mohou 21. listopadu, v den zahájení výstavy. Ta potrvá do 2. března příštího roku.