Jako mecenáš balonového létání navštívil otevírání nově vzniklého centra Balony EU v Břestku, kde s námi hovořil nejen o krásách vzduchoplavby, ale i o významu rodiny, svých životních výzvách, postoji k technologickým novinkám a především o své vlastní cestě.

Při zahajovacím odpoledni v areálu Balon Centra ve Břestku jste zmínil myšlenku o tom, že učíme naše děti jak být úspěšné, a zapomínáme je učit jak být šťastné. Mluvíte i ze své vlastní zkušenosti? Jak jste vy vychovával vaše děti?

Já jsem si tu myšlenku jen vypůjčil od současného nástupce sv. Petra v Římě, Benedikta šestnáctého. Pro mne je svým způsobem závazná a znovu jsem si ji v Balon Centru připomněl, když jsem viděl to úžasné balonové zázemí vhodné pro společnou aktivitu celé rodiny. Svoje děti jsem vychovával jako každý jiný rodič, někdy dobře a někdy nic moc.

Co Vás přivedlo k létání?

Byl jsem zvědavý, jak to vypadá mezi mraky.

Kdy jste letěl poprvé a jak jste se při tom cítil? Už tehdy jste uvěřil andělům, o kterých mluvíte dnes?

Na letiště jsem přišel poprvé v šestnácti. A v šestnácti svého anděla tak trochu přehlížíte, stejně jako ty svoje rodiče. Přehlížíte, protože ještě nechápete, že vás máji rádi, i když jste zrovna třeba protivný. Poprvé jsem letěl jako parašutista. Najednou bylo krásné ticho a krásný rozhled na Brno. Teda až na to přistání. Tehdejší padáky klesaly rychlostí šest metrů za sekundu, a to bylo opravdu hodně. Ale ani tento divoký doskok mě od oblaků neodradil.

Byla to pro vás výzva? Chápete výzvu jako příležitost?

Každá výzva je příležitost. tak trochu pod nátlak. Ale všichni máme každý den příležitost udělat něco dobrého, stejně jako zlého. Musíme si na to dávat pozor a správně si vybrat. Pro mě to byla příležitost, teď už mluvím o balonech, přinést něco pěkného ostatním.

Při některém ze svých dřívějších rozhovorů jste vysvětloval, kolik symbolů v sobě nese vzduchoplavba. Překvapilo mě, co všechno dokážete v letu balonem rozšifrovat.

Záleží jak pro koho, zážitek je věcí každého z nás osobně. Ale pro mne je balonový let cesta k pohledu z jiné strany na sebe a na okolí. No a při tom se mnou hovoří symboly. Symbol země, na které stojíme na zemi před startem, představuje naše starosti, tužby nebo i závislosti. Jsme přece jen lidé a ne andělé. Mnoho z nás si z těchto starostí vytvořilo vězení a my se pokoušíme z tohoto vězení alespoň na chvíli odletět. Na zemi položíme balon, balon je z tenké lehké tkaniny, a tou ty naše starosti jemně přikryjeme. Starosti nezmizí, jen jsou přikryté. A do balonu pustíme vzduch. Něco, co nás prostupuje a přesahuje. Ke vzduchu promluví oheň stejně jako na poušti za dob Mojžíše. A balon ožije. K tomu, aby se něco drobného a významného v nás změnilo, ale musíme do balonu nastoupit a překonat strach. Tím, že se odvážíme a vzlétneme, získáme něco, co uprostřed běžného denního shonu získat nelze. Potom při samotném letu jsme za zvuku ohně unášeni větrem a my se uvolníme a aspoň na chvilku se nad problémy povzneseme.

Tak pro tento „očistný princip vzduchoplavby" usilujete o to, aby létaly balony, a především, aby v nich měli možnost létat lidé? Nezdá se Vám dnes těch firem nabízejících let balonem už příliš a nestává se to už jen výhodným artiklem?

Naštěstí balonové létání nelze zneužít, je ovládáno přírodou a není zcela závislé ani na dobré, ani na špatné vůli podnikatele. Lidé si můžou vybrat a nejlepším přístupem ke vzduchoplavbě jsou balonová centra. Kde, tak jako například teď nově v Břestku, máte dostatek prostoru a času k nasátí atmosféry letu, poznání svého pilota i okolní krajiny. Po návratu nemusíte spěchat hned do auta, ale můžete posedět, povyprávět si o létání a sdělit si v klidu své zážitky. O tom je balonové létání, o prožitku, ne o rychlosti a o rekordech.

Vy jste vystudoval VUT v Brně a chtěl jste se původně věnovat vývoji robotů. Prý jste si myslel, že když robot udělá práci za lidi, udělá je šťastnými. A pak jste pochopil, že to není to, co lidem přináší štěstí. Kde tedy hledat štěstí?

No, já myslím, že štěstí se nedá nalézt, ale že je to dar. Řekl bych, že práce je určitě místo, kde můžeme být šťastní. Samozřejmě to musí být práce, kterou máme rádi, ne z donucení. Prostě ta pravá práce je mnohem zajímavější než zábava. Takovou práci bych každému přál.

Dnešní svět je plný technologických novinek, které se předhánějí v urychlování. Vy naopak vyrábíte balony a místo stíhačky pracujete na ultralightovém letadlu ve stylu krásného kočáru, který sice nikoho nepřepraví tou nejvyšší rychlostí, ovšem s maximálním komfortem sklouzne lidi po obloze, když o to budou stát.Nemáte obavy, že jste na dnešní maximálně výkonný trh příliš pomalý?

Nemám! Letectví je velmi široký okruh činností. Zatímco u motorového létání jde o to se někam dopravit, u balonového létání jde o to se nikam nedopravovat a prostě jenom letět. A to je moje cesta, která mi vyhovuje.

Funguje snad, že odvaha jít svou vlastní cestou se vyplácí?

To už přece věděli kdysi dávno indiáni, to není nic nového, že tu správnou cestu máme v srdci. Já jsem si jistý, že nejlepší cesta je ta vaše cesta, tak se nebojte a vyrazte, ne zítra, už dnes.

Potvrzuje se Vám zkušenost, že vše má svůj čas?

Ano, určitě má všechno svůj čas.

Máte svůj sen, nebo si snad plníte svůj sen, či dokonce žijete svůj sen?

Nejsem na Facebooku, nebo jak se to píše. Tam se žije ve snách, v jakési iluzi z toho, co reálně neexistuje. Sen ne, ale upřímnou touhu po tom, aby naše výrobky naplnily to, k čemu jsou určeny. A já doufám, že ta moje práce vede k tomu, aby nám udělala radost, a abychom zase popošli o krůček blíž ke štěstí. Tak asi tak.

Autor: Monika Karásková