„Budu vybírat lidi, které všichni známe 
z jejich funkcí, ale nevíme 
o nich zhola nic jako o lidech samotných. A abych ukázal, že nejsem zbabělec, tak jsem se na otázky, které dostanou všichni dotazovaní, pokusil odpovědět nejdříve já sám," říká šéfredaktor Deníků na střední a východní Moravě Martin Nevyjel.

DĚTSTVÍ

Má nejhezčí vzpomínka z dětství…
Je to rodinná záležitost. Vzpomínám rád na chvíle 
u babičky na zahradě. Jsou to takové ty rané vzpomínky, které si člověk pamatuje jen strašně matně.

Jaký jsem byl žák?
Myslím, že dobrý. Takový ten poctivec, co se fakt snažil naučit vše zadané. Ono to taky jinak nejde, když máte maminku učitelku.

Nejoblíbenější a nejnenáviděnější předmět?
Nejraději jsem měl vždycky dějepis. To mi zůstalo dodnes, rád sleduji i historické dokumenty, čtu historické knihy. Neměl jsem rád matematiku, protože jsem na počty doslova natvrdlý. I v obchodě raději platím velkou bankovkou, než abych prodavačce počítal drobné. Na to opravdu nemám talent.

Moje první láska?
Měl bych asi říct maminka. Ale přiznávám, že z žen to byla Dáda Patrasová. Ta se mi líbila ještě v pubertě. Ze spolužaček si to moc nepamatuji. Ale pamatuji si první pusu.

Čím jsem chtěl být?
Myslivcem. Byl to sen mého táty a já se díky jeho rodinným procházkám v lese naučil taky milovat přírodu. Ale to jsem byl dítě na prvním stupni. Když jsem trochu vyrostl, tak jsem opravdu neměl představu. Dnes můžu říct, že kantořina a posléze novinařina je pro mne správná volba.

Martin Nevyjel ve věku asi 2 let.

Malý Martin Nevyjel ve věku asi tří let. FOTO: archiv rodiny

RODINA

Jak jsem potkal svého životního partnera?
V práci. Moje milovaná žena pracovala před lety také 
v novinách. Ne jako redaktorka, nýbrž jako grafička, ale cestu jsme si k sobě velmi rychle našli. To byste nevěřili, jak jsem se začal zajímat 
o grafiku, když jsem ji poprvé uviděl …

Děti, to jsou starosti i radosti…
K tomu opravdu není co dodat. Zvláště pro mne, který má patnáctiměsíčního synka. Bez extrémně šikovné maminky bych byl táta jako z nějaké bláznivé komedie.

Kdo je u nás pánem domu?
Jednoznačně patnáctiměsíční synek Šimonek.

Co mě dokáže totálně vytočit?
Když lidé nedělají věci pořádně. Lidově řečeno, když někdo něco „odrbává". Přijde mi to jako nejhorší lidská vlastnost. Když někdo něco umí udělat pořádně a udělá to jen napůl plynu kvůli vlastní lenosti, tak to neumím přijmout.

Domácí práce nenávidím, či miluji?
Já je miluji. Ale když je nemusím dělat. Proto také za největší vynález všech dob považuji myčku či robotický vysavač.

KONÍČKY A TAK

Když si chci oddechnout, dělám…
Zajdu si do lesa na houby. Rád taky rybařím, byť při pohledu do letošního sumáře úlovků to opravdu vidět není. Mám jej totiž úplně prázdný. Můj tatínek, také rybář, říká, že mám nejdražšího kapra ve střední Evropě. Povolenka stojí hodně přes tisícovku a já za poslední tři roky chytil jednu rybu. Jedna ryba za tři tisíce!!! To by mohla být i zlatá rybka…

Mé nejoblíbenější jídlo?
Rajská omáčka, paprikový lusk a knedlík. Ale jen od mé ženy. Jinak si smlsnu i na dobrých lasagních.

Pivo lahvové, nebo točené?
Já nejsem moc velký pivař. Už po dvou pivech začínám běhat na záchod, takže si s kamarády u piva moc nepokecám. Ale když pivo, tak točené. Ale jen plzeň.

Kulturní událost, která mě 
v poslední době zaujala?
Společný koncert Cimbálové muziky Stanislava Gabriela a cimbálové muziky Harafica v uherskohradišťském kostele. To byla nádhera. Opravdu to znělo jako první cimbálová filharmonie.

Můj vztah ke sportu…
Sportuji rád. Dřív jsem občas zašel na tenis, dnes vyznávám hlavně gaučing, tedy sport, který se provozuje na gauči u televize…

PRÁCE

Proč dělám to, co dělám?
Protože starosta Uherského Hradiště se bude volit až za dlouho? Ne, to si dělám legraci. Psaní mne vždycky bavilo a dělat v novinách, to byl opravdu splněný sen.

Je mi práce koníčkem, nebo „jen" obživou?
Stoprocentně koníčkem. Ale přiznávám, že do práce chodím i pro peníze. Asi jako většina z nás, že?

Kdy jsem v práci nejšťastnější?
Když se mi povede napsat dobrý článek. Nemyslím tím, že v článku někoho „sejmu", ale mám na mysli ten druh článků, které lidem připomenou, že mají být na co hrdí. Že žijí v krásném regionu, že krize není stav, v němž dnes žijeme. Ta vypadá jinak.

Kdy mám chuť s tím seknout?
To se mi ještě nestalo. A kdyby to někdy přišlo, tak to prostě udělám.

Čím bych chtěl být, kdybych se zasnil...
Vlastně mne nenapadá nic pracovního, co by mne uspokojilo více, než je moje současná práce.

OSTATNÍ

Historka, která mě v poslední době nejvíce pobavila…
Pobavil mne herec a kamarád Jožka Kubáník. I jemu jsem totiž dal tento dotazník, na který bude v některém 
z dalších vydání Slováckého deníku odpovídat. Hned, když se dozvěděl, že mi má k dotazníku dát i fotku ze svého dětství, tak mi řekl, abych stejný dotazník dal i jeho kamarádce a krásné herečce Jitce Joskové. Kvůli té fotce z dětství. Prý to bude strašná sranda, až uvidím, jak měla dnešní sexbomba Slováckého divadla odstávající uši.

Martin Nevyjel

Věk: 32 let
Stav: ženatý, 1 dítě
Povolání: novinář
Bydliště: Uherské Hradiště