Moc pěkné to bylo poslúchat hlavu státu, jak listuje našú pohnutú histórijú a mezi tým, aby sa neřeklo, sem tam nekoho rýpavú poznámkú výchovně lépne. A letěla tam vzduchem aj jedna pořádná po čuni tým, keří naše vojáky, co za hranicama bojujú, žoldákama nazývajú. Vůbec mně ale nelézlo pod frňák, že sa v čínskej zemi, odkáď akorát přiletěl tým Kellnerovým eroplánem, nezastál tých chudáků v Tibetě, kerý Čína obsadila před víc jak půl stoletím a fčíl dělá to, co Rusi na Krymu jak gdyby sa nechumelilo. Ale šak nech. Na fšecky svině sa nekde vaří voda. No a že aj prezident nekdy zapomene, jak sa věci staly? Ve svojém věku má na sklerózu nárok, alebo že by to, nedajbože, bylo tak trochu o nečém iném?