Jestliže sklep v Mařaticích byl vyhrazen přátelům a vítaným návštěvám, pak lékárna sloužila všem, kteří potřebovali pomoc v podobě léku. Avšak záhy se stala i společenským salonem, kde se hovořilo o všem, co se ve městě a v okolí přihodilo. Zvláště vítaní hosté byli v oficíně pohoštěni skleničkou zaručeně léčivého bylinného likéru a při doutníku společně setrvali v rozhovoru hodinku a snad i déle, pokud téma bylo zajímavé a v lékárně nebylo plno.
Přicházeli sem lidé z různých vrstev, neboť Hradiště bylo městem okresním s úřady a soudem Současně však bylo střediskem slováckého venkova, kde se konaly široko daleko proslulé jarmarky a zejména tarmaky, trhy s domácím dobytkem. V ty dny do města putovala doslova procesí vesničanů ze Slovácka, ale i ze sousedních oblastí, z Hané a slovenského Záhoří. Dům U Zlaté koruny se stal místem, kde se ony dva světy střetávaly. Pro zemského poslance možnost sledovat, vnímat a naslouchat nejen politikům v parlamentě, ale i venkovskému lidu hodně znamenalo; porozuměl Slovácku a jeho potřebám a tuto znalost prostředí nesčetněkrát zúročil.
A tak se ani příliš nepodivíme, že se v lékárně prodávaly nejen léky, ale i sodovky vlastní výroby, bonbony, hlavně proti kašli či s jinými
léčivými účinky, sladké dřevo či některé jiné pamlsky pro děti. Dospělí nepohrdli troškou pravého koňaku, neboť ten patřil do skupiny léčiv a pomáhal při žaludečních obtížích, byl vhodný pro macerování některých bylin či byl součástí některých léků. Proto se nad automatem, který po vhození mince „vyexpedoval“ kalíšek koňaku, nikdo nepozastavoval, naopak, byl vnímán spíše jako nabídka první pomoci při okamžité nevolnosti.
Jiří Jilík, Igor Stancl
