Představení je námětem krátkého rozhovoru s uměleckou vedoucí tanečního souboru Hradišťan Ladislavou Košíkovou.

Claudio Monteverdi je italský hudební skladatel, který žil v 17. století. Je jedním z nejvýznamnějších tvůrců madrigalu a zakladatel operního žánru. Klasik vážné hudby na straně jedné a hudebně tanečně zábavná revue na straně druhé. Jak to jde k sobě?

To právě budou moci posoudit návštěvníci našeho nového projektu, kterým chceme ukázat, že ani klasiku nemusíme brát smrtelně vážně. Že i klasikové měli nebo mají smysl pro humor. Monteverdi – česky Zelenohorský – je toho příkladem.

A proč jste sáhli právě pro tvůrce italského?

Češi od dob národního obrození berou sami sebe strašně vážně. Chybí jim nadsázka, schopnost podívat se na sebe s nadhledem. Viz dobu husitskou nebo reformaci, a vedle toho položme na misku vah třeba italskou renesanci. A samozřejmě jsme také hledali autora, který měl k našim zemím nějaký vztah. Monteverdi totiž nějaký čas pobýval u dvora císaře Rudolfa II. a jako člen jeho družiny se ocitl také na Moravě. Naším regionem cestoval patrně do Uher a je pravděpodobné, že krátkou zastávku učinil i v našem královském městě. Vyhledat v archivech jeho stopy a „rozšifrovat" je, to byla velmi důležitá přípravná fáze celého projektu. Pak následovala ta druhá, která se týkala účinkujících. Výsledkem na scéně jsou překvapivá zjištění o cestě tohoto významného italského hudebního mistra z Prahy přes Moravu snad až do Uher. Divák se při tom zábavnou a poučenou formou seznámí s dosud neznámými aspekty jeho tvorby.

Jestli tomu rozumím, půjde 
i o slovní vyjádření…

Ano, je tomu tak. Jak je uvedeno v programu Monteverdiho skladby nastudoval komorní soubor Societas Incognitorum, taneční kreace jsou dílem tanečního souboru Hradišťan a pořad lehkým slovem zasvěceně provází a překvapivé události ze života italského hudebního genia odhaluje Pavel Sýkora.

Nezbývá než tlumočit pozvání do Slováckého divadla na neděli 25. ledna, začátek v 19 hodin. Pořad Claudio Monteverdi a české země připravili Laďka Košíková a Eduard Tomáštík.

Autor: Jiří Jilík