Krystýnová: Názor na Afriku si jedu utvořit do Afriky

Co ji inspirovalo k tomuto dobrodružnému kroku a jak se na tuto svoji misi připravuje, o to se podělila v rozhovoru se čtenáři Slováckého deníku, který bude o cestovatelštiných zážitcích v Africe od poloviny července až do konce srpna každý pátek exkluzivně informovat.

Jak velké Bawjiase je a proč míříte do sirotčince právě tam?

Bawjiase je městečko vzdálené od hlavního města Accry asi 100 km. S okolními vesnicemi by mělo čítat až 18 tisíc obyvatel. O sirotčinci v Bawjiase jsem se dověděla díky kamarádovi Vláďovi Víškovi z Prahy, který už tamní děti zná z minulého roku. Strávil s nimi v létě čtyři měsíce a poté se do Ghany vracel ještě na Vánoce. Radost z vánočních dárků tehdy byla veliká.

Máte za sebou roční zkušenost z jihofrancouzské Provence, kde jste působila jako aupair. Prohloubil se právě tam Váš vztah k dětem natolik, že se v roce 2010 rozhodujete vyměnit pohodlí evropského domova za trochu dobrodružnou cestu do sirotčince v africké Ghaně?

Děti mám moc ráda odjakživa pro jejich bezprostřednost, bezelstnost, upřímnost a hravost. Zpětně jsem moc vděčná za jistý díl naivity, která mi byla dána do vínku. Díky ní bylo snazší odjet a nepřemýšlet nad tím, jaké to bude podřídit se chodu cizí rodiny a starat se coby aupair o čtyři malé děti a domácnost. Nyní tuto zkušenost považuji za dobrý výchozí bod pro práci, která mě čeká v sirotčinci. Děti jsou budoucnost, pro niž se vyplatí vzdát se na pár týdnů komfortu a vymožeností evropského způsobu života.

Dva měsíce v civilizačním epicentru chudoby, opravdu jsou to jenom opuštěné děti, co Vás na černý kontinent táhne? Mám pocit, jako byste chtěla a potřebovala okusit ten kontrast, kterému je vystaven obyvatel bohatého Severu při setkání s nepředstavitelně nuznými podmínkami života na jižní části polokoule.

Opuštěné děti bohužel žijí ve všech koutech naší planety. Člověk samozřejmě nemusí jezdit do Afriky, když má potřebu pomáhat dětem. Stačí navštívit třeba Ukrajinu, kde také existují dětské domovy či ústavy, v nichž je zoufale potřeba dobrovolníků a financí nutných na provoz těchto zařízení. Poněvadž Česká republika nebyla koloniální mocností, povědomí o Africe zde není tak silné. Díky studiu v Praze mám ale pár afrických známých, s nimiž je moc zajímavé povídat si a porovnávat jejich názory a pocity s obrazem Afriky v médiích. Ten mi připadá stereotypní, v mnohém neúplný a zkreslený. Proto bych si ráda utvořila na věc vlastní názor. Když se najednou objevila možnost spojit práci s dětmi a Afriku dohromady, nebylo těžké rozhodnout se.

Ze své dobrovolnické stáže budete po dobu prázdnin každý týden informovat čtenáře Slováckého deníku o svých zážitcích a pohledu děvčete ze Slovácka na africkou realitu kolem vás. Vaše sloupky by mnohým z nás mohly ukázat i skryté stránky tamního života. Tušíte už, o čem by mohly být, máte představu, jak bude vypadat Vaše každodennost a pracovní náplň pod žhnoucím rovníkovým sluncem?

Nejdůležitější je pro novináře „být při tom“, vidět události na vlastní oči. Kdo ví, co mě v Ghaně potká a inspiruje k psaní. Předpokládám ale, že by se ve sloupcích mohl objevit fotbal, kterým teď celá Ghana žije, pohled na africkou mentalitu, rozdíly mezi jejich a naším vnímáním světa, či nahlédnutí do jejich každodenního způsobu života. Mě čeká péče o děti úplně stejná jako u nás, ale bez technických vymožeností. S ostatními dobrovolníky si budeme s dětmi hrát, nosit vodu ze studny, připravovat jídlo, prát prádlo v lavoru, zajdeme si na výlet. Třeba také postoupíme ve stavbě nové budovy sirotčince. Ráda bych se v Ghaně setkala s mladými novináři a pokusila se zapojit do práce pro sirotčinec více Afričanů, ale i nás v České republice.

Kromě žurnalistiky studujete také zpěv, jak si tam budete chránit své hlasivky?

Obavu mám pouze z klimatizace v letadle, která mým hlasivkám příliš nesvědčí. Spánek, trocha hlasového klidu a deci červeného vína ale většinou zaberou. Ghaňané prý velice milují hudbu, která se ozývá na každém kroku. Toho se už nemůžu dočkat. Vlastně právě díky hudbě jsem před osmi lety poprvé přišla do bližšího kontaktu s Afrikou při krátkém setkání s výborným jihoafrickým muzikantem a výjimečným člověkem Dizu Plaatjiesem. Těším se, že se v Ghaně přiučím nějaké africké lidové písničce. Na zpívání dětských ukolébavek bude ale dostatek času zcela jistě.

Určitě jste absolvovala řadu preventivních očkování, proti čemu všemu je dobré se tímto způsobem dopředu chránit? Dokázala byste vyjmenovat tu plejádu potencionálních nemocí?

Povinné je očkování proti žluté zimnici, bez něhož nemůže žádný cizinec po příletu opustit letiště. Důležité je očkování proti žloutence typu A a B a proti tetanu. Doporučují se také očkování proti břišnímu tyfu, meningitidě a vzteklině. Některá očkování ale považuji spíše za byznys farmaceutických firem. Proto je dobré zjistit si informace jak z úst lékařů, tak cestovatelů se zkušenostmi a rozhodovat se na základě vlastního uvážení. Nelze se nechat naočkovat proti malárii, na niž by mělo platit užívání antimalarik, speciální repelenty a spaní pod moskytiérou. Do výčtu tropických nemocí patří ještě například horečka dengue, horečka lassa, spavá nemoc, hepatitida typu C či leishmaniáza.

Každý cestovatel do tropických oblastí Vám potvrdí, že Moravan do letadla bez slivovice, coby medikamentu, prostě nenastoupí. Přiznejte, kolik si jí tam berete Vy?

To je samozřejmě velká pravda a do Afriky bych si bez ní netroufla ani na krok. Mile ráda přiznávám, že plánuji odvézt slivovice tři litry. Použití bude všemožné. Ráno nalačno a večer před spaním preventivně, na obklady, nebo s hřebíčkem coby antimalarikum.

Chápu, že jste naplněna očekáváním kontaktu s nepoznaným, ale přiznejte – máte vůbec z něčeho v Africe strach?

Obavy samozřejmě mám, ale naštěstí mi nezbývá moc času lámat si hlavu nad všemi možnými riziky. Nejdůležitější je pro mě zdraví. Proto doufám, že se vrátím domů bez vážnějších následků. Přiznám se ale, že mám hrůzu z hadů. Nesnesu jejich přítomnost ani v teráriu ZOO Lešná. Snad se mě budou bát stejně jako já jich.

Tušíte, kolik tisíc kilometrů budete od rodného Slovácka?

Pobřeží Ghany je od Slovácka vzdálené vzdušnou čarou přibližně 5500 km. Přepočítáno na čas je to osm hodin čistého času stráveného v letadle.

Neděsí Vás ani představa této vzdálenostní propasti?

Myslím si, že to není nijak extrémní dálka. Navíc Ghana je jedna z nejbezpečnějších afrických zemí, ideální pro začínající cestovatele po Africe. Vzdálenost mě proto určitě neděsí. Vím o slečně, která se z Prahy vydala stopem do Španělska, odtud trajektem do Maroka a opět stopem až do západoafrické Nigérie. Někdo to považuje za hazard, já tomu říkám odvaha.