Hrozí jim, že pokud nedokážou prosadit, aby z připravované vinařské reformy v Evropské unii byly vypuštěny pasáže o zákazu doslazování vína řepným cukrem či nařízení o pokračující likvidaci vinic, už nebudou mít sílu změnit případná další represivní omezení nelítostné ruky úřednicky kočírovaného evropského trhu.
Jisté je, že pokud půjdou tvrdě proti evropskému proudu vinaři společně se zákonodárci a představiteli vládního zemědělského sektoru, mohou ještě jistých dílčích úspěchů dosáhnout. Dělat si však iluze, že z ryze národnostních pozic lze evropského „Goliáše“ udolat, je podle mého názoru naprosto pošetilé.
Myslím si, že se představitelé našeho státu musí spojit se zástupci podobně vinařsky znevýhodňovaných zemí a své požadavky prosazovat společně. A pokud se jim to nepodaří? Tož to si holt budeme moset zvykat na ty krabicové skvosty. No a to pánbůh s nama a zlé pryč.
