Za několik dnů oslaví 10. narozeniny. "Desáté narozeniny jsou opravdu výjimečné, a tak na obě představení do konce sezóny připravujeme pro diváky speciální dárky. Víc se ale dozvědí až na samotných představeních," uvedl představitel jedné z hlavních rolí Stanleyho Gardnera Josef Kubáník. Do začátku prázdnin divadlo uvede ještě dvě reprízy, zájem je i po deseti letech od premiéry obrovský, zbývají na ně už jen poslední desítky volných lístků.

O čem je 1+2=6

Záletný taxikář má dvě manželky. Dokáže se mezi nimi pohybovat s noblesou a chytrostí, takže ani jedna netuší, že manžel žije dvojím životem. Až jednoho dne udělá chybu a ta odstartuje sérii zmatků, omylů a nedopatření a zběsilé snahy uvést všechno do původního stavu. Vše za pomocí svérázného kamaráda, jenž měl být původně tím, kdo dotyčnému kryje záda. V hlavních rolích excelují Zdeněk Trčálek, Jitka Hlaváčová, Tereza Novotná a Josef Kubáník. Komedii ve Slováckém divadle nastudoval tým režiséra Roberta Bellana. Premiéra se uskutečnila 26. května 2007.

3 otázky pro 4 herce komedie 1+2=6

Co vás na této hře nejvíc baví?
Josef Kubáník: Deset let hraní má jednu velkou výhodu, a tou je nadhled a lehkost. Takže už dopředu vím, jaký vtip bude, a doslova si užívám, jak se k němu blížíme, diváci zatím nic netuší, pak jej někdo z nás na jevišti řekne, v hledišti to všem v jednu chvíli dojde a ozve se výbuch smíchu. Nedávno se byl na 1+2=6 podívat kolega Šulaj, a ten se smál tak nahlas, že i když sám nejsem příznivcem toho, když se herec směje na jevišti, tady jsem se neubránil.
Jitka Hlaváčová: Že se při ní bavím.
Tereza Novotná: Děkovačka.
Zdeněk Trčálek: 26. května 2007 jsme měli premiéru. To je deset let. Já měl tehdy v 18.30 takovou nervózu, že jsem skoro zvracel. A od roku 2007 je to stále stejné, ač vlastně po těch letech nemám důvod, furt je mi zle třicet minut před každým začátkem tohoto slováckého bestcéleru… Skoro až Pavlovův reflex, kterého se nelze zbavit. Tak to mě fakt baví. Ne!

Co nejhoršího se vám (nebo kolegovi) přihodilo během představení?
Josef Kubáník: Za těch deset let toho bylo hodně. Tak například hned na začátku piju z lahve s velkou chití mléko. Jednou se z plna hrdla napiju a ejhle - zkažené tak, že se mi zvedl žaludek. Doma to vyplivnete. A v divadle? Polknete, divák nesmí nic poznat a hrajete dál.
Jitka Hlaváčová: Otevřely se přede mnou dveře dokořán, za kterými stojím a hraji, že nejdou otevřít.
Tereza Novotná: Vešla jsem na scénu, kdy jsem neměla, a nemohla si uvědomit, kde jsem se to ocitla a jak se vypařit nebo vrátit čas.
Zdeněk Trčálek: Jeden z mých nejlepších přátel došel na 1+2=6, aby se pobavil. Všichni kol něj se královsky bavili přes dvě hodiny a on nechápal a trpěl. Po čase z něj vylezlo, že osud taxikáře Johna Browna si vlastně reálně prožil. V Hradišti! Svět je malý.

Proč by se měl jít na 1+2=6 člověk podívat?
Josef Kubáník: Komedie 1+2=6 je unikum. Jsou to dvě komedie v jedné a obě jsou napsané naprosto brilantním způsobem. A my je obě zahrajeme během jediného večera. Navíc kolegové jsou tak vtipní, že se na některé pasáže i po deseti letech těším. Takže je to dvě a půl hodiny nepřetržitého smíchu.
Jitka Hlaváčová: Proč? Protože už se hraje deset let a jestli na ní ještě nebyl, tak jako by nežil (úsměv).
Tereza Novotná: Aby to viděl!
Zdeněk Trčálek: Myslím, že je to největší majstrštyk Roberta Bellana, samozřejmě nepočítám Rychlé šípy - ty už patří do síně slávy a legend. Rychlé šípy jsou fenomén a poklad Slováckého divadla a komedie 1+2=6 jim trošku šlape na paty. Tak snad možná právě proto by se na to člověk mohl jít podívat! (kaj)