Řeč je o nové komedii Bůh masakru, kterou se čtveřicí herců Irenou Vackovou, Josefem Kubáníkem, Monikou Horkou a Kamilem Pulcem nastudoval režisér Igor Stránský. „Myslím, že každý člověk na světě se v podobné situaci jako postavy na jevišti v této hře již ocitl. Diváci se poznávají. A to je na Bohu masakru asi to nejkrásnější,“ říká poslední ze jmenovaných herců v rozhovoru, který poskytl Slováckému deníku

Po komedii Tenor na roztrhání hrajete další komediální postavu. Kdesi jste prohlásil, že se necítíte být komediálním hercem. Mění se to?

Ne, nemění, postava, kterou hraji, se pouze pohybuje v komediálním prostředí. A to je rozdíl. Moje chápání humoru a jeho předávání divákům je trošku někde jinde, než je v obvyklém pojetí tzv. hraní komediální postavy. Ale pokud se režisér rozhodl mě do takové role obsadit i s tím rizikem, že to nevyjde, jsem za to vděčný, protože pro mě jako pro herce je to protiúkol. A ty já zbožňuji, protože mám možnost nebýt na jevišti pořád stejný.

Už máte za sebou kus práce na novince Bůh masakru. Co o ní prozradíte? Bude zábavná, jak se to o ní říká?

Tak to nevím, jestli bude až tak zábavná, možná na první dojem ano. Ale pokud si následně divák uvědomí, co to vlastně viděl, tak si myslím, že jde spíš o jakousi tragédii lidského zmaru a neustálého řešení zdánlivě velikých věcí, které ale zase z jiného pohledu až tak veliké nejsou.

Budete s kolegy více jak hodinu bavit diváky. Když to ale otočíme – který herec nebo herečka dokáže zaručeně pobavit vás?

Z dnešních herců, až na pár vyjímek z našeho divadla, nikdo. Já mám rád inteligentní drsný humor a pro ten není v dnešním zábavním průmyslu místo.

Prozradíte, o čem je novinka Bůh masakru?

No to bych nerad, to bychom pak nemuseli hrát. Snad jen, že Bůh masakru, ten jediný vládne pevnou rukou od počátku časů.

Komedie je mimořádně úspěšná po celé Evropě, získala dokonce cenu za nejlepší komedii roku 2009. Co je na ní tak pozoruhodného?

Asi právě ten myšlenkový dosah na každého, kdo ji zhlédne. Myslím, že každý člověk na světě se v podobné situaci jako postavy na jevišti v této hře již ocitl. Diváci se v postavách poznávají. A to je na Bohu masakru asi to nejkrásnější.

Čemu se sám nejvíc smějete?

Sám sobě, to v prvé řadě. A pak mám přímo záchvaty smíchu z instituce Evropská unie. Když čtu, co všechno jsou schopni úředníci a představitelé této instituce vymyslet a čím jsou schopni se zabývat za nemalý peníz daňového poplatníka, tak přímo hýkám.

Hrajete věčně telefonujícího právníka. Jak byste sám reagoval, kdyby byl vedle vás někdo, kdo se místo rozhovoru věnuje vyřizování pracovních záležitostí?

No…, já tyto situace řeším následovně. První hovor nechám proběhnout, když je druhý, tak si neodpustím drobnou poznámku a při třetím se zvedám a odcházím. Věřte, nebo ne, že dotyčný ten telefon okamžitě vypíná.

U jaké komické situace jste si vy sám řekl: tak to je teda masakr?

Tak tuto větu jsem si řekl nedávno, bohužel ne u komické situace, ale při upoutávkách na dva „vynikající“ televizní pořady, které v současné době vládnou dvěma televizím stanicím, Talentmánii a Česko Slovensko má talent.Tak to je teda masakr! Masakr nás všech.

Josef Kajetán