Na Nový rok jsem sledoval, jak se můj tříletý synovec láduje čokoládou. Usoudil jsem, že bude na místě lehké napomenutí, protože by mu mohlo být špatně. „Kryštůfku, myslím, že už máš plné bříško a čokoládu zase schováme, co říkáš?“ snažil jsem se pedagogicky působit. Chlapeček se na opovržlivě podíval a odsunul mě se slovy: „Víš co, Joži? Už se na mě letos vyprdni.“
Minulý rok byl pro Slovácké divadlo úspěšný. Vše vyvrcholilo v prosinci, kdy jsme dostali Českého tučňáka. Kolega David Vaculík to s velkou chutí oznamoval Tomáši Šulajovi slovy: „Tome, máme cenu!“ Tom se upřímně zaradoval, ale David jej zastavil. „Ale tebe se netýká. Je to pro nejlepší mladé divadlo, ty už jsi za zenitem.“ To si David zřejmě myslel, že nikdo nezveřejní, že za týden mu bude třicet.
Na Floridě si jistý pár zašel před koncem roku do restaurace, dal si pokrm s mořskými plody a užasl. Pán našel ve škebli perlu za půl milionu. Zvláštní. Já jsem si dal před svátky v jedné uherskohradišťské restauraci kuřecí plátek a našel jsem v něm kus igelitu. No jo, jiný kraj, jiný mrav.
Tak nám zavedli poplatky u lékaře. Prý se očekává, že lidé budou k doktorům chodit méně. Kamarádka Helenka mi vyprávěla o kolegyni, které se věčně pletou cizí slova, ale před koncem roku ještě navštívila lékařku a poprosila ji. „Paní doktorko, poraďte mi, prosím. Potřebovala bych nějaké léky. Mám oslabený orgasmus.“ To by mě zajímalo, co jí na to dala.
