Kolega Martin Vrtáček je známý jedlík. Proti tomu by nikdo nic neměl, jen ať mu chutná, ovšem někdy se to nevyplácí. Zrovna nedávno absolvoval pravidelnou kontrolu u zubní lékařky, a protože asi opět myslel na to, co zakousne, vytrvale paní doktorku oslovoval slovy „paní kuchařko“.
Vybíral jsem vánoční dárky a prohlížel si knížky. Kousek ode mě stála paní, začala ke mně mluvit a na něco se ptát. Hned si ale uvědomila, že nejsem prodavač, tak se omluvila. „To nic,“ odpověděl jsem. „Klidně vám můžu něco střelit,“ pokusil jsem se o humor. Paní se přidala. „Já vám taky můžu střelit,“ odpověděla. Pak jsem hned raději odešel.
Tak máme zase zimu a s ní se mi vrátil i zimní ekzém. Zašel jsem proto za velmi milou paní doktorkou Červinkovou. Byla ochotná a vstřícná a na konci návštěvy se mi svěřila, jak je ráda, že jsem se stavil. Až při vstupu do lékárny a následném tichém úsměvu paní magistry jsem pochopil, že návštěvami u ní se pacienti obvykle nechlubí. Na razítku je výrazně napsáno: pohlavní choroby.
Do Slováckého deníku přišla netradiční prosba. „Čtu na vašich stránkách o tom, kdo umřel v Hradišti a okolí, ale chtěla bych i vědět, jestli někdo umírá na Zlínsku. Mám tam kamarádku, má skoro 90 roků a já nevím, jestli jí mám poslat vánoční přání, nebo jestli je to zbytečné.“ Inu, i tak se dá ušetřit na poštovném.
