• Byl jsem ve Slováckým novinách, když právě šéfredaktor Martin Nevyjel přiváděl exkurzi asi dvou desítek studentek. „Máte velké štěstí,“ volal směrem k blížícím se děvčatům. „Zrovna máme návštěvu – nejoblíbenějšího herce Slováckého divadla.“ Slečny ta zpráva evidentně nadchla, protože téměř sborově vydechly zamilovaně: „Šulaj!“ Pak nahlédly dovnitř a všechny rázem zesmutněly.

• Dočetl jsem se, že jistý třiatřicetiletý Ind se oženil se psem! Učinil tak prý proto, aby ze sebe setřásl kletbu za to, že před 15 lety dva pejsky zabil. Zajímavé. Přemýšlím, co vedlo ke sňatku s velkým zvířetem slečnu překladatelku Kováčovou.

• Sestra Jitky Joskové se chlubila novým krásným mobilním telefonem. Hned si šla koupit i slušivý kožený obal a telefon do něj zasunula. „Ten je hezky těsný, že?“ radovala se. Následující situace jde slovy popsat těžko. Mobil začal zvonit, jeho majitelka jej popadla, počala s ním cloumat a zjistila, že těsný obal telefon za žádnou cenu nevydá. Prošvihla tak nové zaměstnání. Inu, není zlato, co se třpytí.

• Moderátorka jednoho regionálního rádia informovala o ministryni zahraničí Spojených států. Z rádia tak zaznělo: „K válce v Iráku se vyjádřila i Kundolíza Rajsová.“ Následovalo zděšení moderátorky nad vlastními slovy a rezignovaný dovětek. „S takovým jménem to paní ministryně musela dřív nebo později čekat.“

Přečtěte si také:

Na švestkách s Josefem K.