• Přišel za mnou na ulici vzlykající muž. „Pane, prosím, nemám na cestu za mojí malou dcerunkou do Ostravy! Mohl byste mi půjčit padesát korun?“ I když se ve mně hnulo srdce, na podobné dotazy reaguji vždy stejně, peníze nedávám. Udělal jsem dobře. Když chlápek zjistil, že nepochodí, zničehonic zařval: „Kurvo!“ Jako herec musím přiznat, že takový ostrý střih by mu záviděla i Janžurka.

• „Kruci,“ zvolala paní, když vyšla z obchodu. Bylo jasné, že jí v nákupu něco chybí. Svým způsobem to pochopil i její vnuk. „Babičko, tys něco zapomněla, že? Zhubnout, že?“

• Kolega při Rychlých šípech vyprávěl o kamarádovi, jenž se rozhodl přivydělat si dárcovstvím spermatu. Přišel do nemocnice, vyplnil dotazník a před akcí samotnou se jej lékař zeptal, zda to zvládne sám, nebo chce povolat na pomoc sestřičku. Muž usoudil, že společnost sestřičky bude lepší a hezčí. Jeho představy o nadstandardních službách našeho zdravotnictví však vzaly brzy za své. Přišla šedesátiletá dáma a než dárce stačil cokoliv říct, přiložila na choulostivá místa přístroj, zapnula jej, hoch zařval a dílo bylo dokonáno.

• Dvaašedesátiletý divadelník Arnošt Goldflam vedl šestiletého syna poprvé do školy. Jakmile děti u školy známého herce uviděly, začaly si jej se zájmem prohlížet. „Vida, jak jsou mé pořady populární i u nejmladší generace,“ chválil sám sebe Goldflam. Brzy přišel o iluze. Jedno z dětí se osmělilo a Arnošta se zeptalo: „Vypadáš zvláštně. Buď jsi mladý dědeček, nebo starý otec. Těžko říct, co by bylo lepší.“