Josef Kubáník: Na blbce se jenom usmívám

Naposledy na divadelních prknech nastudoval roli vodníka Michala ve slavné Jiráskově Lucerně. Své úspěchy ale nepřeceňuje. „Jednou jsme dole, jednou nahoře. Já mám teď to štěstí, že jsem v té příjemnější fázi," říká v následujícím rozhovoru.

Máte téměř dva týdny po premiéře slavné Jiráskovy Lucerny. Jak jste spokojený s ohlasy?

Divákům jsme před premiérou říkali, že se mohou těšit na českou divadelní klasiku v tom nejlepším slova smyslu. Na pohádkovou hudbu Jiřího Pavlici, na krásnou výpravu Evy Jiřikovské a na mé šikovné kolegy. Myslím, že se to všechno povedlo. Je to ta nejlepší tečka za letošním rokem Slováckého divadla.

Divadelní kritik J. P. Kříž o ztvárnění vaší role napsal: „Nikdy jinde Lucernu tak dobře nezahráli! Ostatní prominou, ale nad ostatní ční mladý vodník Michal Josefa Kubáníka." Co na taková slova říkáte?

Udělalo mi to radost. Ale mezi námi nikdy nikdo vodníka neviděl, takže ani neví, jak se takový vodník hraje, a tak jej můžete hrát jakkoliv. (Smích.)

O vašem divadle se teď mluví na každém kroku díky podařené kampani k předplatnému na příští rok s názvem Přeskočilo nám! Jak jste s ní spokojený vy coby jeden z autorů?

Jsme zhruba v polovině, takže na hodnocení je brzy. Chtěli jsme si vyzkoušet úplně nový komunikační styl. S dramaturgyní Ivou Šulajovou a výtvarnicí Evou Jiřikovskou jsme to celé připravovali půl roku. Každý krok jsme důkladně naplánovali, přesně víme, kdy co zveřejníme, jakým způsobem to budeme dostávat k potřebným cílovým skupinám. Podle ohlasů se nám to daří, denně přibývá obrovské množství předplatitelů, kteří jsou rádi, že jsme se pustili do něčeho nového, hravého a vtipného.

Všechno jste odstartovali překvapivě jako první divadlo u nás vtipným videem s názvem Přeskočilo nám. Běháte v něm po náměstí na běžkách, koupete se v kašně…

A pak jsme pokračovali dál. Za čtrnáct dnů přibyl další spot, pak další. Do toho jsme do celé akce zapojili i naše uvaděče, takže pokud k nám do divadla přijdete, budou vás vítat s ploutvemi na nohou a s kulichy na hlavách a tvrdit, že jim přeskočilo.

Co bude následovat?

To neprozradím, ale ještě jeden trumf v rukávu máme.

Vaše předplatné je mimořádně úspěšné. Čím to podle vás je?

Především s publikem neexperimentujeme ví, co od nás může čekat. Dále je důležité, aby diváci měli své jistoty, a to včetně organizace předplatného. Na podzim nabízíme předplatné na další rok a tak to zůstane. Jakmile bychom začali vymýšlet různé alternativy předplatné pro myslivce, pro blonďáky, velikonoční předplatné, předplatné od června do prosince a od listopadu do února, jen bychom je zmátli a nevěděli by pak, který produkt je ten hlavní. Mnoho psů, zajícova smrt.

Připomíná mi to vedení firmy.

Ale ono to má svá pravidla, nemůžete jen tak střílet od boku, jak vás napadne. Vzpomeňte si třeba na Nokii. Všichni jsme ji milovali, všichni jsme měli jejich telefony, právě ty, které zrovna pustili do prodeje. Jednoho dne ale začali nabízet přehršel novinek, nikdo nevěděl, k čemu jaká přesně slouží a dnes? Po Nokii už není ani vidu ani slechu. To platí i v jiných oborech. Takže opakujeme: Kdo chce přicházet k nám do divadla v příštím roce a vidět všechny naše novinky bez toho, aniž by pak složitě sháněl vstupenky a chce ještě hodně ušetřit, ať si teď koupí předplatné.

Na kterou z těch šesti nových her se nejvíc těšíte vy sám?

Jako diváka by mě zajímaly všechny. Třeba Cenu facky inspirovanou knížkou známého zlínského soudce Josefa Holcmana pro naše divadlo dramatizuje Karel Steigerwald, což je jedna z největších person ve svém oboru. Do toho uvedeme slavné psychologické drama Kočka na rozpálené plechové střeše, ale také hudební veselohru Utíkej, Nituško a bláznivou komedii Peklo v hotelu Westminster v režii Roberta Bellana.

Divadlu se tedy daří a jak se vede vám?

Děkuji za optání, už dlouho mi nebylo tak dobře, jako je mi teď. V divadle hraji krásné a velké role, do toho natáčím, mám fajn vztah, všichni jsme relativně zdraví, je to ideální stav.

Natáčel jste Ordinaci v růžové zahradě, tři čtvrtě roku pak seriál Gympl, ale druhý jmenovaný teď končí. Přijde něco dalšího?

Jsem za tu zkušenost scenáristkám sestrám Bártů a Lence Hornové moc vděčný. A jestli bude něco dalšího? Uvidíme. Jsem hodně pověrčivý, tak dokud nebudu držet podepsanou smlouvu, nerad bych o tom mluvil. Ale není to vyloučeno (Úsměv.).

Jste prototyp úspěšného muže.

Nijak bych to nepřeceňoval. Známe to všichni jednou jsme dole, jednou nahoře. Já mám teď to štěstí, že jsem v té příjemnější fázi.

Závidí vám lidé?

Co? Že od rána do večera pracuji? Pořád něco čtu, zařizuji, sedím za počítačem s telefonem u ucha, nebo někam jezdím a ve vlaku se učím scénáře? Pokud někdo vidí jen to pozlátko, může si rád kopnout do kotníku.

Jak pak reagujete?

Teď jsem četl moc zajímavou studii o tom, proč si hloupí lidi nikdy neuvědomí, že jsou hloupí. Tohle když víte že blbec je vědecky definovatelný, že za to nemůže a že se nezmění, tak vás to uklidní. Takže když někoho takového potkám, tak se můžu jen usmívat.

Co vám teď dělá radost?

Třeba to, jaký mají diváci zájem o naše předplatné na příští rok, že máme v divadle krásnou Lucernu, že znovu hrajeme muzikál Donaha!, že tady u nás v divadle byla komise Cen Thálie, že s lidmi, se kterými jsem dřív jen pracoval, se scházíme i ve volném čase a že prý nebude pravda, že nás čeká velká zima.

A na co se těšíte?

Teď na mého milovaného Oskara a růžovou paní s Květou Fialovou 29. listopadu, který už ale bude poslední. To se nedá nic dělat, užili jsme si jeho hraní dost a mnoha divákům udělal radost. Pro mě to byla zásadní role. Tak kdybyste chtěl přijít, lístky ještě máme.