Ale povedlo se a patří jim díky za odvahu. Dnes si proto můžete přečíst zpověď bývalého ředitele Letní filmové školy Jiřího Králíka. A příští týden se dozvíte, co na sebe prozradila senátorka Hana Doupovcová.

DĚTSTVÍ

Má nejhezčí vzpomínka z dětství…

Bylo jich opravdu hodně, ale asi ty nejhezčí mne ovlivňují dodnes první návštěva velkého filmu Planeta opic, Vinettou, první návštěva knihovny pro dospělé, v 11 letech, dva skautské tábory (1969, 1970) a Vánoce se stavebnicí MERKUR.

Jaký jsem byl žák?

Neposlušný, ale aktivní učil jsme se dobře, ale kolem páté třídy jsem měl dost velké problémy s matematikou, musel jsem mít i doučování, ale pak se to zlomilo a v matematice jsme naopak vynikal a nakonec ji i studoval a živil se jí. Pracoval jsem totiž deset let jako programátor- analytik.

Nejoblíbenější a nejnenáviděnější předmět?

Nejoblíbenější byl tělocvik, literatura a chemie, v ní jsem extrémně vynikal, méně oblíbená pak byla fyzika a pozemky.

Moje první láska?

Ta vzplála již ve 2. třídě a byl jsem zamilován silně platonicky do dívky z druhé školy prakticky až do 9. třídy. Nikdy jsem ji bohužel neoslovil, ale dodnes si pamatuji, jak se jmenovala a jaké jsem prožíval pocity blaženosti z její prosté přítomnosti na společných akcích všech škol.

Čím jsem chtěl být?

Parašutista, a to vážně, no a pak prezident z legrace.

RODINA

Jak jsem potkal svého životního partnera?

Úplně náhodou, letmo a velmi intenzivně, po deseti minutách padla letmá pusa, na jedné undergroundové akci tehdejší Jazzové sekce. Pak jsem ji skoro rok neviděl a intenzivně po ní pátral, protože jsem ani nevěděl, jak se jmenuje a ani kde bydlí. Každý z nás pak žil svůj život asi patnáct let, stýkali jsme se tak jednou za dva až tři měsíce a pak jsme se konečně v roce 1998 vzali a žijeme spolu dodnes…

Děti, to jsou starosti i radosti…

Spíš radosti a těch mám více než dost mám pět dětí a dva vnuky. Nejtěžší je spravedlivě rozdělit svoji lásku k nim. A jak to bývá, každé z nich má své období větší či menší náklonnosti a snad všichni mají nakonec stejně…

Kdo je u nás pánem domu?

Ženy všechny čtyři.

Co mě dokáže totálně vytočit?

Nespravedlnost, lež, podlost, nenávist, nevděk… To vše naštěstí zatím jen u cizích.

Domácí práce nenávidím, či miluji?

Miluji vaření, a když mám čas, tak vymýšlení nových věcí na zahradě nebo v domě. Ale nejsem typický kutil, i když jsem leccos sám dokázal vybudovat, například nový domov ze starého baráku udělat nový.

KONÍČKY A TAK

Když si chci oddechnout, dělám…

Hraju fotbal. Sport je totiž pro mě největší odpočinek a relaxace.

Mé nejoblíbenější jídlo?

Klasika od babičky bramboráky a slepice na paprice plus všemožné koláče. Doma pak vše, co chutná ostatním, opět spíš klasika povidlová omáčka, klobásková omáčka… V poslední době ale miluji italská jednoduchá jídla s lilkem a cuketou.

Pivo lahvové, nebo točené?

Točené.

Kulturní událost, která mě v poslední době zaujala?

Nic převratného snad jen Strom života, který jsme viděl až teď a je opravdu skvělý a silný. Fascinující.

Můj vztah ke sportu…

Velmi pozitivní především k fotbalu. Nedávno jsem byl po dlouhé době na běžkách a v Chřibech, celou dobu jsem litoval, že nechodím častěji.

PRÁCE

Proč dělám to, co dělám?

Protože mne to naplňuje, uspokojuje a navíc se mi zatím daří plnit své plány a předsevzetí. Je to krásná práce a těší mne, když mohu kvalitní kulturu nabídnout i jiným lidem.

Je mi práce koníčkem, nebo „jen" obživou?

Kultura byla od počátku především mým koníčkem, a když jsem v roce 1990 vyměnil svoji původní profesi matematik-analytik a stal se šéfem kulturní instituce, tak se stala i obživou. Problém ale je, že se mi práce spojila s koníčkem, což v praxi znamená, že pracuji vlastně celý den.

Kdy jsem v práci nejšťastnější?

Když se daří, podaří a na kulturní akci, navíc mnou pořádanou, potkám velké množství nadšených diváků.

Kdy mám chuť s tím seknout?

Po střetu s nekulturními lidmi, u nichž umění není nedílnou součástí jejich životního stylu a považují je skutečně jen za oblast ekonomických nebo politických „her". Je to smutné a také vyčerpávající. Ale to je vždy vyváženo právě tím úspěchem a osobně to považuji i za jakousi zkoušku své opravdové lásky ke své práci.

Čím bych chtěl být, kdybych se zasnil…

Když se mi daří, a většinou to tak i je, pak vlastně ničím jiným. Proč také ? Asi bych snil, pokud bych opravdu neměl vnitřní pocit jakési satisfakce a uspokojení ze své práce.

OSTATNÍ

Historka, která mě v poslední době nejvíce pobavila…

V poslední době jsou to většinou historky z mého života, který se stává dost dobrodružným naposled jsem asi hodinu hledal klíče od domu, od vrat. Hledal jsem v obchodě, po cestě do obchodu, ve své mysli, kde já je vlastně nechal, a nakonec je našel ve druhých dveřích. Smála se mi celá rodina a já sám sobě vlastně také.