V minulé ukázce z knihy U Zlaté koruny jsme se seznámili s příchodem mladého Josefa Stancla do Hradiště. Dnešní úryvek zachycuje chvíle, kdy byl Josef Stancl zvolen prvním českým starostou města.
V roce 1896, kdy probíhaly volby do obecního výboru, Němci již své kandidáty nepostavili a Češi vystupovali ve volbách jako jedna – národní – strana. Na prvním zasedání nově zvoleného městského výboru 27. září sdělil dosavadní starosta Protzkar, že se „pro pokročilost věku vzdává opětné kandidatury“. Jediným kandidátem na uvolněnou funkci starosty se tak stal Josef Stancl, „posavadní náměstek a zasloužilý člen obecního zastupitelstva“, který byl vzápětí jednohlasně zvolen.
O průběhu událostí informoval zpravodaj Slováckých novin následovně: „Nově zvolený starosta po prohlášení výsledku volby ujal se slova a děkoval za důvěru jemu tímto prokázanou a vzdal dík odstupujícímu purkmistrovi p. J. Protzkarovi za jeho dlouholetou zdárnou působnost v městě, ve kterém vedl po dlouhou dobu obezřetně, horlivě a neúnavně úřad svůj.“ A dodává, že „jméno p. poslance J. Stancla v čele obecní správy je zárukou, že nepustí též ze zřetele, aby královské město Uh. Hradiště stálo též v ohledu národním v první řadě českých měst moravských“.
Slovácké noviny přinesly čtenářům i dojmy ze slavnostního nastolení nově zvoleného starosty, které se uskutečnilo 14. listopadu v 11 hodin dopoledne. Stalo se tak „za přítomnosti všech členů obecní rady, obecního výboru, zástupců ústavů, úřadů i jednotlivců ve skvostně vyzdobené zasedací síni obecního zastupitelstva. Za zvuků císařské hymny vkročil do síně jako zástupce vlády pan c. k. okresní hejtman Kramerius (vnuk proslulého českého obrozence – pozn. aut.), který byl pověřen od J. E. pana místodržitele úkolem, aby slavnostní čin slibu předsevzal.“
Poté, co složil slib, „hluboce pohnut“ vzal si slovo nový starosta. „Přijměte ode mne ubezpečení, že hlavním cílem a snahou mojí bude pracovati neúnavně na rozkvět a blaho našeho města. Starobylé naše město, stojící na půdě slovanských věrověstců, musí zděděný český ráz jako posvátný odkaz chrániti a udržovati a býti zářícím příkladem v ohledu vlasteneckém a národním všemu slováckému kraji, nezapomínajíc ke druhé národnosti zachovávati se spravedlivě,“ řekl mimo jiné ve svém inauguračním projevu. A uvedl též hlavní úkoly, které čekaly radnici v oblasti hospodářské – zavedení telefonu, urychlení postupu v budování kanalizace, osvětlení a vodovodu, zřízení banky při spořitelně, okresní pojišťovny, odborné školy a samozřejmě rozumné hospodaření s obecním majetkem.
Jak bylo v té době zvykem, posledními slovy vzdal poctu národu a císaři: „Ať vzkvétá naše město ke cti a slávě milého národa našeho, ať je ozdobou v koruně našeho nejmilostivějšího císaře a krále, jemuž v okamžiku tomto doprošujeme se všeho požehnání a prosím vás, abyste se mnou J. V. provolali třikráte hřímavé „Sláva!“ Tak se také stalo, načež první radní Antonín Soják za zvuků hymny odprovodil zástupce vlády z radnice. Domů odešel i nový starosta a zde „přijímal četná blahopřání, jichž se mu v hojnosti dostalo“.
Hradišťané mu týž večer uspořádali uvítání v nové funkci velkolepým pochodňovým průvodem z Měšťanské besedy k radnici a odtud před lékárnu. Dům U Zlaté koruny tak prožíval chvíli své největší slávy a jako rubínový šperk se třpytil v plápolajícím ohni pochodní.
