Jirko, režisér Stránský vám svěřil hlavní mužskou roli – Antonína. Co o něm můžete prozradit?

Je to svým způsobem nešťastný člověk, sžíraný svými běsy, hrůzou války, nešťastnou láskou, svými slabostmi, které ho nakonec doženou až do krajnosti.

Máte s ním něco společného?

Ano. Lásku k ženě. Občas nějaký ten běs taky proletí kolem, ale ve srovnání s Antonínovými vichry to je jen takový „váneček".

V čem spatřujete aktuálnost tragédie?

Lidské osudy, které Jirásek ve Vojnarce vykreslil, jsou patrné všude kolem nás – jak tehdy, tak dnes. Jak pravil jistý klasik – „lidé se nemění, mění se jen doba, ve které žijí!"

Máte rád českou klasiku?

Odpovím trochu jinak. Jak se říká: „Vepřo, knedlo, zelo – to člověka nikdy neomrzí."

Drama o lásce a osudu
Vesnické drama Vojnarka, inspirovaná skutečným příběhem Heleny Benešové, mělo svou první premiéru v roce 1890 v Národním divadle a Alois Jirásek jej věnoval svému příteli J. A. Sládkovi.

„Vojnarka je pro mě o skutečné komplikovanosti života, v němž při nejlepší snaze nedostaneme, co chceme, a který nás staví do nečekaných situací, kdy nezbývá, než se obrátit i proti tomu nejcennějšímu ve vlastním životě - ať už milovanému muži nebo vlastnímu dítěti," říká dramaturgyně novinky Markéta Špetíková.

Antonín se dal z trucu na vojnu, protože jeho Madlenu provdali za bohatšího. Když se vrátí z války, z Madleny je vdova s malým synkem. Antonín k ní nastoupí jako čeledín. Hluboko ukrytá láska mezi oběma lidmi brzy znovu vytryskne. Bohužel ne napořád. Antonínovo válkou zmrzačené srdce není schopno dospělé lásky a jeho i Madlenino štěstí pomine tak rychle, jako nastalo. Osud je nakonec oba podělí tím, před čím nelze uniknout…

„Na Vojnarce mě zvlášť těší dvě věci: bohatost situací a charakterů, a potom to, jak se vzpírá zjednodušení," uzavírá dramaturgyně Markéta Špetíková.

Do třetice Vojnarka

Už od dubna téměř polovina hereckého ansámblu Slováckého divadla připravuje českou klasiku – Vojnarku Aloise Jiráska. A nebude to poprvé, co se divákům představí. První Vojnarka byla na slováckých prknech uvedena v roce 1958. Režiséři Zéda a Kudrnáč vytvořili inscenaci, která se pyšnila úctyhodnými 58 reprízami. O třináct let později, v roce 1971, je však v počtu repríz pokořil režisér Karel Neubauer, jehož Vojnarka se hrála devětapadesátkrát. Do třetice ji vytvoří režisér Igor Stránský.

„Jirásek se mi zdá opomíjený. Když se naskytla příležitost, abych ji režíroval, vůbec jsem nezaváhal," říká Igor Stránský s tím, že u něj mají přednost hry, kde dominují mezní situace v lidském životě. „Mým celoživotním režisérským krédem je, aby každá inscenace, kterou studuji, byla cítit člověčinou. A tou je Vojnarka nasycena. V tom vidím její jedinečnost," dodává Stránský.

Do hlavních rolí bývalý principál obsadil Kamilu Zetelovou, Jiřího Hejcmana, Kamila Pulce a další herce. Výpravu vytvořila Eva Jiřikovská, hudbu složil Josef Fojta, choreografie je dílem Ladislavy Košíkové. První diváci Vojnarku uvidí v sobotu 18. června od 19.00 hodin.

Autor: Josef Kajetán