A proč onen odposlech vzpomínám? Protože v něm účinkovalo pár volů. Ba co dím, voly se to přímo hemžilo.
Nebyli to sice voli se čtyřma nohama, vykastrovaní býci, kteří by tropili nějaké voloviny, ale voli inteligentnější. Kdo by je neznal. Denně jimi leckdo leckoho oslovuje, tituluje – vole. Ty vole. Volevole…
Vůl – kdysi pouhá nadávka, dnes povýšil, je na výsluní, je kontaktním činitelem! Vůl je prostředníkem v navazování kontaktu mezi mluvčím a adresátem a udržuje ho během řeči. Kdo by to kdy řekl, obyčejný vůl a kam to až dotáhl. Mezi kontaktovými výrazy stále frčí. Ten korunovaný (vůl) mu může závidět…
Ono toho frčí či začíná frčet víc. Třeba taková akce. Kdepak nějaká činnost, jak praví slovník. Akci postihla obrna. Přijdete do supermarketu, u vchodu akce, u stropu akce, pohlédnete do regálů – akce, akce ve výši očí, níž, výš, akce nalevo, napravo, všude samá akce. Čekáte, co se bude dít. Nic. Ticho po pěšině. Takže akce bez akce. Ta je umrtvena. Akce, to je jogurt za 8,50 namísto 9,90 Kč, ale i třeba zavařovací hrnec za 449 Kč. Luxusnější za 2490 Kč, to je také akce. Proč jogurt za osm pade a nejen ony hrnce jsou zrovna akce, bůh ví… Ale frčí.
Když jsem se vracel z „řetězce“ domů, kde se vzal, tu se vzal policista se zdviženou plácačkou v ruce a jeho kolega k tomu. Asi Kryštof, řekl jsem si. Akce Kryštof. Takže konečně pořádná akce.
Nemýlil jsem se. Nebyl to sice Kryštof, ale parádní užitečná akce se vším všudy. I s radarem. Nevím, co proti němu kdo má…
Miloš Vsetínský
Již dříve uveřejněné texty naleznete vpravo nahoře v oddíle Související články
