Možná leckomu dodal i chuť do psaní, tedy do přehazování abecedy. Jacípak romanopisci, řeknete si, jacípak povídkáři, fejetonisté, soudničkáři, píšící kritici všeho druhu… Přehazovači abecedy jsou to, co jiného. Jen co začnete cokoliv psát, už je z vás přehazovač abecedy. Nebo snad ne?

A protože jsem teď v přehazování teprve ve stadiu jakéhosi pidiminifejetonu, nezbývá mi nic jiného, než abych ještě chvíli přehazoval na domluvený počet řádků. Lea o meč spát? Pardon, trochu jsem to teď v tom přehazování přehnal.

Ale o čem psát? Tak zní ona otázka. Teď mě napadá, že třeba o jednom známém mého známého, který říká, že čeština nemá logiku. A v čem je třeba problém? Prý není logické psát téma, dlouze, ale tematika, tematický krátce, s krátkým e. Pan Tématika, toť jeho přezdívka, proslul v redakcích regionu, kde vítr od Buchlova věje, právě tím, že zásadně psal tématika, tématický a spoléhal na to, že mu korektoři jeho oblíbenou tématiku a cokoliv tématického k jeho radosti přehlídnou, tématičnost a občas i scénáristu jakbysmet (proč prý má být scenárista, když píše scénář).

Držet se logiky nelogiky pana Tématiky, to bychom psali problématika, problématický, neb máme problém, systématický a systématik, neb máme systém. Kdo by se tázal, byl by tázatel, ne tazatel, namísto kazatele by kázal kázatel… S krácením samohlásek v našem jazykovém systému by byl konec. I když se někomu může zdát, že čeština nemá logiku, má ale pravidla. A ta je moc dobré dodržovat, i když se to někdy vednepoe, pardon zase jsem špatně přehodil…

Miloš Vsetínský

Čtěte více: vpravo nahoře Související články