Těmito slovy začala reportážní cesta Asiatů, a to jen pár dnů po průvodu a hodech.

Správci z Hluku žádosti rádi vyhověli. Na pomoc si vzali na slovo vzaté odbornice, tetičky Lekešovou, Kotačkovou a Štefaníkovou doplnila Jarka Mitáčková a modelka Markéta. Chtěli nejen popisem, ale i prakticky ukázat, jak náročná a zároveň nádherná je práce s krojem, co vše vyžaduje a vyjadřuje.

Japonci byli krásou krojů okouzleni. Fotografka Megumi Seki, obtížena řadou kamer, mačkala spoušť fotoaparátu bez přestání.
O tlumočení z češtiny do japonštiny a naopak se starala Yoshimi Yokoyama. V Praze žije a pracuje už víc než deset let a jednotlivé zvláštnosti českého jazyka ovládá.

Redaktorovi Keisuke Takazanovi Hlučané odpovídali na mnoho otázek celé tři hodiny a nakonec přišla řeč také na tradiční japonský oděv – kimono. Nosí je prý všichni. Muži, ženy i děti. Učí se o něm ve školách. Stejně jako kroje u nás, se liší podle oblastí materiálem, látkami, barvou a vzory. Svobodné slečny nosí rukáv dlouhý (tedy dlouhý průvěsem pod loktem a ramenem pozn. red.), čím mladší, tím delší.

Muži nosí kimono méně často. Tlumočnice přiznává, že nosí lehké kimono i v Praze, sice ne denně, ale potřebuje ho při své práci. Hlučany překvapilo, že se kimono hodně nosí i v samotném hlavním městě – Tokiu. Návštěva zmínila, že třeba při svatebním obřadu dává nevěsta přednost bílým šatům – střídá evropský oděv a japonské kimono.

Co se zvyků týká, především menší obce a města pořádají v Japonsku v létě folklorní festival, takovou obdobu našich hodů. Ale Jízdu králů prý v Japonsku nemají. Ve velkém stylu ale slaví dospívající mládež své dvacetiny – práh dospělosti.

Hlučany rovněž zajímalo japonské tradiční jídlo. Žádné suši, jak se mylně domnívali, ale novoroční OSEČI. Na Nový rok se pravidelně schází celé rodiny, slaví sedm dní, a aby hostitelka nemusela pracovat, připraví jídlo dopředu. Jídlo je sladké i slané, maso, krevety, vejce a mnoho dalšího. Překladatelka k tomu jen tak mimochodem prohlásila, že i ona letos hostila šedesát strávníků třiceti druhy jídla.

Jiří Dohnal