Pane Stránský, jak se teď máte?

Žiji a užívám si. Jsem zodpovědný pouze sám sobě, své rodině a případně tomu subjektu, se kterým momentálně spolupracuji. Sám sobě si diktuji tempo práce, ale mám-li být upřímný, nezdá se mi, že by mi práce příliš ubylo.

Nestýskalo se vám po divadle?

Na tři měsíce jsem se zcela odstřihl od divadla a začal si uspořádávat věci, na které jsem neměl čas. Ale hlavně jsem začal číst, protože některé knihy, jež na mne v mé knihovně čekaly, byly doslova zaprášené. A nyní, když jsem se do divadla vrátil, mám pocit klidu a svobody. Pracuji podle své potřeby, nic a nikdo mě nikam nežene, nemusím řešit každodenní problémy a spory. Užívám si!

Dnes slavíte životní jubileum. Plánujete velkou oslavu?

Ne, slavit budu pouze v nejužším rodinném kruhu a s několika nejbližšími přáteli, které jsem při své umělecko-ředitelské práci značně zanedbával.

Igor Stránský se narodil 15. 4. 1946 v Opočně. Úspěšně absolvoval Střední všeobecnou vzdělávací školu v Dobrušce. Po maturitě odešel do divadla v Pardubicích, kde pracoval jako kulisák. V roce 1965 se stal studentem herectví JAMU. Po absolutoriu za ním přijel umělecký šéf Slováckého divadla Karel Neubauer s nabídkou angažmá a zároveň s žádostí, aby obratem záskočil za zraněného herce Lubomíra Vraspíra ve hře Romaina Rollanda Přijde čas. A tak se mladý herec ocitl v divadle, kterému zůstal už napořád věrný.

Samotná herecká dráha Igora Stránského začala v sezóně 1969/70 a trvala do roku 1984. Za těchto patnáct let ztvárnil sedmdesát pět rolí. Vrcholem jeho herecké práce byla role Thyla Ulenspiegela ze stejnojmenné hry Grigorina Gorina. Režie ho však lákala více než herectví, a tak v roce 1982 vystudoval obor činoherní režie a jeho seznam inscenací dnes čítá téměř 90 režií. Jak sám říká, jeho nejoblíbenějším režijním počinem je vždy ten, na kterém právě pracuje. Jeho zatím poslední režií byl Shakespearův Macbeth.

Od ledna roku 1990 až do září 2015 byl ředitelem Slováckého divadla a dodnes s ním spolupracuje. 

Igor Stránský se vrací

Ačkoliv si bývalý ředitel divadla Igor Stránský užívá zaslouženého odpočinku, rád se do Slováckého divadla vrací. A nejen jako režisér. Momentálně totiž studuje roli Otaty v novince Kniha o hřbitově. Současně se také připravuje na inscenaci Vojnarka, která bude mít v jeho režii premiéru v polovině června.

„Když jsem byl osloven, zdali bych si nechtěl zahrát v Knize o hřbitově, trochu jsem z časových důvodů váhal, byť jsem byl tou nabídkou potěšen," usmívá se Stránský s tím, že po přečtení scénáře nabídku režiséra Jakuba Macečka přijal a na roli se velmi těší. „Už je to totiž celých deset let, kdy jsem pod režijním vedením Radka Balaše ztvárnil roli Charlie Párátka v muzikálu Sugar," dodává se smíchem Stránský.

Bezprostředně po premiéře Knihy o hřbitově ho pak čeká nastudování české klasiky, Vojnarky Aloise Jiráska. „Mám rád takové hry, kde dominují mezní situace v obyčejném lidském životě. A to Vojnarka nabízí," prozrazuje jeden z důvodů nastudování hry. „Vojnarka je nasycena člověčinou, a to je důvod, proč po více jak 125 letech od prvního uvedení v Národním divadle má stále právo být živá na českých jevištích," uzavírá Stránský. vojnarka se premiéře představí v polovině června. (kaj)