Tento muž vyprávěl v pátek 14. prosince v Centru otevřená škola o svém putování Tadžikistánem.

Jednačtyřicetiletý absolvent vysoké školy a manžel Jany Hensirovské rozené Těthalové je rodákem z ukrajinské vesnice Staryj Martinov na západní Ukrajině (asi 750 km od naší obce) a člen horolezeckého klubu ve Zlíně.

Právě se čtyřmi členy tohoto klubu se Bohdan letos v létě vydal zdolat nejvyšší horu Tadžikistánu Pik Piramidalnyj (5 509 m. n. m.). „Do Tadžikistánu je potřeba vízum, protože mám ukrajinský pas, tak jsem ho nepotřeboval. Ale kamarádi ze Zlína museli jet do Vídně, protože Tadžikistán u nás nemá zastoupení,“ vzpomíná na začátky expedice Bohdan.

Po udělení potřebných dokumentů se celá výprava po letecké ose Praha – Moskva – Taškent přesunula do muslinského Tadžikistánu. Cílem výpravy bylo zdolat dvě nejvyšší hory země. Zatímco Pik Piramidalnyj se jí podařilo pokořit bez větších problémů, druhá (asi 350 km vzdálená) hora Čimtarga 5 489 m. n. m. zůstala nezdolána.

„Bylo to všechno o disciplíně celé výpravy. Ráno jsme vyrazili o tři hodiny později a pak už nebyl elán ani chuť tuto horu zdolat,“ vysvětluje česko–ukrajinský horolezec.

Nechybělo málo a Bohdan si ze své cesty mohl přivést živého osla. „V Tadžikistánu jsme rozdávali místním lidem, kteří byli mimochodem velmi pohostinní, různé dárky. Za moji nerezovou termosku, o kterou byl mezi místními velký zájem, jsem mohl vyměnit osla, ale vzhledem k přepravě jsem to musel odmítnout,“ povídá Bohdan.

Výprava zlínských horolezců trvala čtyřiadvacet dnů a nebyla ani tak finančně náročná. „Celé nás to vyšlo něco kolem dvaadvaceti tisíc korun, nejdražší byly letenky, které stály osmnáct tisíc.“

Výška kolem šesti tisíc metrů už vzbuzuje patřičný respekt. Je to nadmořská výška jenom pro dobře trénované sportovce? Bohdan si to nemyslí. „Nijak zvlášť jsem se na výpravu nepřipravoval, párkrát jsem vyběhl Antoníček a to bylo tak všechno, myslím si, že by to zvládl každý trochu sportovně založený člověk,“ říká skromně.

Stejně vypadalo celé jeho vyprávění v Centru otevřená škola. Zájemcům ukázal také stovky fotografií ze své výpravy. Škoda jen, že si na toto zajímavé povídání nenašlo cestu více lidí. Snad příště…