Desítky přítomných přivítal její otec a syn Fanka Jilíka, spisovatel a publicista Jiří. Nezapomněl přitom zmínit nedávno vydanou knížku otcových textů Tajemství lásky. Poté nechal zaznít unikátní nahrávku fonoklubu z roku 1984, na níž pro tehdejší rozhlas po drátě čte Fanek svůj fejeton. „Vyznání rodnému kraji. Má veliká láska, mé Slovácko slunečné a vzdušné… Od Buchlova vítr věje a jeho vánek rozechvívá celou dolinu trav," protnul z reproduktoru třicetiletou propast v prostoru a čase, hlas tehdy sedmdesátiletého Fanka Jilíka. V té chvíli bylo mezi přítomnými cítit tichou úctu i dojetí. Ty se zračily rovněž ve tváři naslouchající 96leté Fankovy manželky.

Mezi hosty nechyběli ani například někdejší ředitelka knihovny B. B. Buchlovana Věra Hajdlerová, starosta Uherského Hradiště Květoslav Tichavský, starosta Vlčnova Jan Pijáček ani Ivo Frolec, ředitel Slováckého muzea s manželkou. A právě jemu Jiří Jilík poděkoval za podporu, když oznámil konec svého působení v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě. „Odcházím do trvalé penze, nebo chcete-li, na volnou nohu. Na Památníku jsem byl moc spokojený, pro mě to bylo úžasně inspirující prostředí a jsem rád, že jsem se mohl stát na několik let součástí muzejního kolektivu. Energií mě nabíjelo už to, že jsem byl strážcem národní kulturní památky, a ještě k tomu velkomoravské," přiznal se Jiří Jilík.